Paprsek ve tmě

Vánoce




Už z hor zní zvon

Už z hor zní zvon už tmí se kraj
a s ním tvůj syn šel spát,
všem přej týž sen, všem píseň hraj.
Mír strun, mír snů mám rád.

Už z hor zní zvon a spí tvá stáj
ten vzácný čas já znám,
slož v tmách svůj rýč a píseň hraj
Mír strun, mír snů přej nám.

Už z hor zní zvon a dřímá stráň,
proud líbá z vln, svou hráz,
nech plát svou louč a písní chraň,
mír strun mír snů kol nás.

Nech znít ten zvon, nech spát tu stáj,
jen hlídej klid svých stád.
Stůj dál jak strom a píseň hraj
mír strun, mír snů mám rád.

Už z hor zní zvon už tmí se kraj
a s ním tvůj syn šel spát,
přej týž sen, všem píseň hraj.
Mír strun, mír snů mám rád.




Od toho polibku ve Snapeově kabinetě uplynulo už deset dní a Vánoce byly den za dnem blíž. Sníh už také napadl a závěje obklopovaly Bradavický hrad. Zajímavé na tom bylo, že začalo sněžit těsně potom, co ten den odešla Hermiona od Severuse zpět do Nebelvírské věže, kde se ihned uchýlila do svého pokoje, aby mohla v klidu popřemýšlet o nové situaci. O nové dimenzi vztahu ke Snapeovi. Druhý den ho viděla na snídani a opět ji pozoroval svýma černýma očima, ale tentokrát už to nebylo nepříjemné, užívala si to a sem tam nenápadně jeho pohledy opětovala. Když se setkaly, tak si vzpomněla na večer, co se mezi nimi stalo. Po snídani odešla s kluky do Prasinek, aby nakoupili vánoční dárky. Ona měla o starost víc, chtěla koupit Severusovi něco k Vánocům, ale netušila, co by to mělo být. Nakonec mu koupila černou košili, nic inteligentnějšího a originálnějšího ji nenapadlo. Stejně v černé se jí líbil a jinak oblečeného ho ani neznala. Potom nakoupila v pohodě i zbytek dárků pro ostatní své kamarády. Šla na sraz s kluky a Ginny, který si dali před rozchodem v honbě za dárky, ke Třem košťatům, kde si pak dali Máslový ležák před cestou zpět do Bradavic. Zbytek víkendu potkávala Snapea jen u jídla. Zato v pondělí, kdy s ním měli dvouhodinovku lektvarů, se k ní choval zvláštně. Choval se k ní absolutně odporně. Měla na něho obrovský vztek. Vztekem se celá jen třásla a skočilo to tak, že jí z ruky vypadla lahvička obsahující šťávu z pijavic nutnou pro přípravu Zmenšovacího dryjáku. Snape se vedle ní objevil bleskurychle a vysolil jí trest na dva týdny. Jaké na ni ale čekalo překvapení, když večer za ním naštvaně přišla do kabinetu a on jí jen lehce pokynul hlavou, aby ho následovala. Šla za ním a zjistila, že jdou do jeho soukromých místností. Takhle trávili teď každý večer a pro ni bylo čím dál těžší večer co večer od něho odcházet. Byla příliš rozpálená z jeho polibků a chtěla uhasit tu touhu, která mezi nimi byla.
Snape nesnášel všechny oslavy a svátky, vše, co jen náznakem přibližovalo nějaké oslavě. Každý rok ho Brumbál donutil, aby trávil slavnostní večeře spolu s ostatními profesory a studenty, co neodjeli domů. Jak jen to nenáviděl, ale letos!Letos se trochu těšil, protože věděl, že nebude sám a že s ním bude někdo jemu blízký. Nemyslel tím Brumbála, ale někoho zcela jiného. Ten někdo teď seděl vedle něho v druhém křesle a mlčky upíjel čaj. Sledoval její zamyšlenou tvář a viděl, jaké emoce se v ní odehrávají. V její tváři se dalo občas číst jako v otevřené knize. Vycítila jeho pohled a otočila se k němu.

„Děje se něco Severusi?“ zeptala se Hermiona.

„Kdepak, jen by mě zajímalo, co tě tak rozrušilo a na co jsi tak usilovně myslela,“ odpověděl jí s náznakem úsměvu.

„Na Vánoce, na Harryho, Rona a Ginny. Na všechny, co mám ráda. Na tebe.“

Severusova do té doby uvolněná tvář zaznamenala změny. Její rysy ztvrdly ve chvíli, když slyšel Potterovo jméno. Hermiona si toho všimla, postavila šálek s čajem, který stále držela v ruce, na stolek mezi křesly. Vstala a přešla k jeho křeslu.

„Severusi, prosím tě, jsou to moji přátelé a jsou pro mě důležití. Pochop to,“ domlouvala mu a tvářila se přitom zkroušeně. Snapeovi přeběhl tváří úsměv. Natáhl ruce, chytil ji v pase a stáhnul ji k sobě do křesla. Za jejího chichotání si ji posadil na klín a jen ji objímal. Jednou rukou ji odhrnul prameny vlasů z tváře, které jí tam neposedně spadly a políbil ji lehoučce na rty. Vrátila mu jeho polibek. Násilím se odtrhla od jeho rtů a laškovně poznamenala.

„To má být nějaký VÁŠ trest, pane profesore?“

„Kdepak slečno Grangerová, ten přijde teprve vzápětí,“ odpověděl ji chraplavým hlasem. Začal ji hladově líbat a vklouzl jazykem mezi její pootevřené rty. Dobýval je a po chvíli propletl její jazyk s jeho. Splynuli ve vášnivý polibek, který jim ubíral na dechu tím více, čím déle trval. Kolem nich houstnul vzduch, ve kterém byla znát přímo spalující touha, která chtěla být uhašena, ale v Severusovi v tu chvíli zvítězil rozum.

„Měla by jsi už jít Hermiono,“ pověděl ji, když se od sebe odtrhli, aby se nadechli vzduchu, kterého se jim nedostávalo.

„Hm, ale mě se nechce,“ zavrněla Hermiona.

„Slečno Grangerová, pokud vím máte opět trest. Snad nemáte zájem si ho opět prodloužit?“ odpověděl jí hlasem, ve kterém bylo znát pobavení, jeho oči nebezpečně zářily a měl zvednuté obočí.

„Co když ano, pane profesore?“ odvětila mu Hermiona lehce drzým hlasem.

Najednou se zvedl z křesla držíc jí stále v náručí. Hermi netušila, co má v plánu. Sehnul se, aby ji postavil na zem, objal a ještě jednou políbil. Pak se od ní lehce odtáhl.

„Teď ale už opravdu musíš jít, co by řekli tví přátelé, Potter s Weasleym,“ řekl pevným hlasem.

„Dobrou noc Severusi,“ pronesla posmutnělým hlasem Hermiona.

„Dobrou noc, Hermiono,“ odpověděl jí. Nato se otočila zády k němu a odešla přes kabinet zpět do Nebelvírské věže.

Snape vstal následujícího dne brzo ráno, protože měl ještě před snídaní schůzku s Brumbálem. Co mu chtěl, to mu bylo záhadou. Čím déle šel chodbami hradu, tím měl čím dál více horší náladu, protože na každém kroku narážel na vánoční výzdobu, což mu bylo nepříjemné. Vánoce nesnášel. Přešel Vstupní síní a minul dveře do Velké síně. „Jestli už je dneska Hermiona na snídani, nechtěl bych ji propásnout,“ zamyslel se. Dál pokračoval chodbami hradu až dorazil k chrliči před Brumbálovou pracovnou.

„Citrónové pralinky,“ zavrčel. „Taky by už mohl Brumbál přestat cpát do všech hesel citrón,“ pomyslel si.

Otevřela se před ním stěna a objevily se schody do Brumbálovy pracovny. Vyšel po nich ke dveřím a zaklepal.

„Pojď dál Severusi,“ ozvalo se.

„Dobré ráno pane řediteli,“ pozdravil Snape ve chvíli, kdy vcházel do dveří. „Přál jste si se mnou mluvit?“

„Ano, chtěl jsem se zeptat, co je nového s lordem Voldemortem.“

„Poslední schůzka bohužel proběhla stejně jako minule. Temný pán bájil o svých plánech, ale více nepřiblížil nikomu ze Smrtijedů, dokonce ani těm nejvěrnějším. Potvrdil mi to Malfoy.“

„Zase nic nového. To není dobré znamení. Mám čím dál palčivější pocit, že plány Voldemorta se týkají nějak Harryho a jeho přátel. Je jen dobře, že přes Vánoce zůstávají v Bradavicích,“ promluvil zamyšleně Brumbál.

„A propos Severusi, počítáš s tím, že budeš muset být přítomen na večeři a oslavě na Štědrý den?“.zeptal se pobaveně Brumbál, protože až moc dobře znal nechuť svého profesora lektvarů k jakékoliv oslavě nebo něčemu podobnému.

Pobaveně se ještě zamyslel nad tím, jak to nakonec vyřešil se slečnou Grangerovou, ne, na to se ho neměl odvahu zeptat Snape něco nesrozumitelného zavrčel na znamení souhlasu.
Brumbál si zamnul rukama a řekl.

„Tak teď, když jsme si vše ujasnili, se půjdeme nasnídat. Jdeme Severusi?“

Snape si jen povzdechl a vyšel za Brumbálem z pracovny, protože věděl, že Brumbálovi se neodporovat nedalo a nedovedl to ani on.



Dva dny před Štědrým dnem odjela z Bradavic většina žáků. Zůstalo jich ve škole jen dvanáct a k tomu profesor Kratiknot, profesor Brumbál, Snape, profesorka McGonagallová a Trelawneyová, a samozřejmě Poppy s Hagridem. Do Štědrého dne uběhl čas strašně rychle. Jako by něco plánoval a chtěl nám své plány, co nejdříve odhalit, ale my ho zarazíme a necháme ho plynout pozvolným tempem.
Snape v duchu skuhral na Brumbála, že zrušil všechny tresty, co uložil a prominul viníkům zbytek, skuhral hlavně kvůli jednomu trestu, Hermiony trest. Poslední dva dny ji neviděl kromě snídaně, oběda a večeře, no prostě kromě jídla. Po zbytek doby byla spolu s Weasleyovými a tím ignorantem Potterem. Musel si nedobrovolně přiznat, že mu schází. Byla to slabost a on slabosti nenáviděl, ale nic jiného mu nezbývalo. No, a dnes večer to nebude o nic lepší, protože Brumbál chystá tu oslavu, ale nikdo z profesorů netušil, co má za lubem. Jediné, co jim uráčil sdělit, bylo to, aby k večeři přišli v mudlovském oblečení.

„Grrr,“ zavrčel nahlas cestou ze sklepení do Velké síně na tu „slavnou večeři“.

Rozhodl se, že bude tak trochu rebelovat a navzdory Brumbálovi na sebe natáhl černé džíny, bílé triko a černé sako. Zlomyslně se ušklíbl a pomyslel si. „Jsem zvědav, jak se na tohle bude dívat Brumbál.“ Ale to ještě netušil, že Brumbál by mu to schválil a ještě někdo. Před dveřmi do Velké síně se nadechl, aby dokázal strávit všechny ty blbosti a výzdobu, o kterou je každý rok v tuto dobu obohacena Velká síň.



V ten okamžik, kdy Snape vcházel do Velké síně, se ve společenské místnosti Nebelvíru sešli Harry, Ron, Ginny a Hermiona, aby se vypravili na slavnostní večeři. Kluci se hodili do gala a Ginny s Hermionou na sebe natáhly večerní toalety, které si byli koupit v Prasinkách včera na speciální povolení přímo od Brumbála. Ginny si koupila tmavě zelené dlouhé šaty na ramínka a hermiony zase tmavomodré,které byly pod kolena. Obě vypadaly úchvatně, když scházely ze schodů a Ron s Harrym je sledovali. Hermioně v duchu vrtala otázka, jak se asi bude líbit Severusovi. Stýskalo se jí po těch příjemných večerech, které spolu trávili. Pár dní se spolu neviděli o samotě a jí to připadalo jako věčnost, a myslela, že dnes to nebude o nic lepší.

„Vypadáte úchvatně,“ vyrazili za sebe kluci unisono.

„Vy, také nevypadáte nejhůř,“ odpověděla jim Ginny.

Hermiona jenom pobaveně sledovala Harryho, jak se zcela vpil očima do Ginny a překvapeně ji pozoruje.

„Pojďte už ať nepřijdeme pozdě,“ volala netrpělivě Hermiona a vydala se k portrétu Baculaté dámy. Ostatní ji ochotně následovali.

Do Velké síně dorazili ve veselém rozhovoru, ale jakmile vstoupili dovnitř zmlkly úžasem, Velká síň byla nádherně vyzdobená, podél stěn síně stály jedličky a zcela vzadu stála jedle ve jen větším vydání, než byly ty podél stěn. Všechny byly ozdobeny červenými a stříbrnými ozdobami. V síni byl prostřen jeden z velkých stolů, který normálně sloužil jako stůl pro studenty, ale dnes byl určen jak pro studenty, tak pro profesory. Hermiona hledala pohledem Snapea, ale nikde ho nemohla zahlédnout. „Že by nepřišel?“, dumala, ale v tu chvíli ji za zamyšlení někdo vyrušil.

„Hele, koukněte,“ upozorňoval hlasitě Harry ostatní, „ je tady profesor Lupin, Tonksová…“

„Rone, koukni. Támhle je táta s mamkou,“ křikla Ginny do ucha Ronovi.

Připadalo jim, jako by si tady dal sraz snad celý Fénixův řád. Během chvilky dorazily ke stolu a chtěli si sednou vedle sebe, když v tu je zadržel Brumbál.

„Kdepak na dnešek je vytvořen speciální zasedací pořádek. Vedle každého profesora nebo hosta zasedne jeden student. Projděte se kolem stolu a najděte svou kartičku, abyste věděli, kde budete sedět,“ sdělil jim Brumbál. Vzápětí od nich odvrátil pozornost a zatleskal, aby si sjednal pozornost.

„Jak vidím tak jsme tu již všichni, tudíž zasedněme ke stolu.“

Všichni se dali směrem ke stolu a každý hledal místo, kde má sedět. Hermiona našla své místo na kraji. Když se podívala kolem sebe, zjistila, že sedí vedle Brumbála, ale kdo měl sedět z druhé strany vedla ní, to netušila.

„Dobrý večer slečno Grangerová,“ zaslechla nad sebou sametový hlas. Otočila se po hlase, aby se ujistila, že se jí to nezdá a že večer opravdu bude trávit ve společnosti Severuse. Nechtěla, aby ji šálil její sluch.

„Dobrý večer pane profesore,“ odpověděla.a přitom se mu podávala krátce do očí. Viděla, jak se dnes neformálně oblékl jako všichni okolo na příkaz Brumbála, a připadal ji v tu chvíli neuvěřitelně sexy. Když pootočila hlavou zpět zjistila, že Ron sedí naproti ní a tváří se jako bubák.

„Že by mu vadilo, že večer bude trávit mezi Tonksovou a paní Weasleyovou?“ zamyslela se.

„No, po pravdě řečeno bych se taky netvářil jinak, kdybych měl takovouhle společnost a proti mně seděla nejhezčí dívka za školy ve společnosti člověka, kterého z duše nesnáším,“ odpověděl jí myšlenkou Severus.

„Fuj, nikdy si nezvyknu na to, že si čteš v mých myšlenkách, jak chceš. Nepřijde ti to neslušné?“

„Ani ne, teda vůbec ne. Naopak je to velmi zábavné.“ Ozval se jí opět v hlavě Severus.
Tenhle smysluplný rozhovor jejich myšlenek přerušil Brumbál tím, že vstal ze židle a opět zatleskal, aby získal pozornost.

„Moji milí, dovolte mi, abych vám popřál krásné Vánoce a abyste si všichni pořádně užili tento večer,“ řekl a pohledem sklouzl na Snapea, který se netvářil dvakrát přívětivě. V duchu se musel pobaveně smát.

„Po večeři bude následovat malé překvapení,“ dodal vzápětí.

Ihned poté, co domluvil, se všichni pustili do hodování a rozproudila se velice živá konverzace, tedy skoro všude. Hermiona a Snapea seděli potichu vedle sebe a jedli. Nepotřebovali mluvit a hlavně by bylo divné, kdyby se Snape, všemi obávaný profesor a proslulý svou nevlídností, jen tak začal bavil se svojí studentkou, která byla ještě ke všemu z Nebelvíru. Vychutnávali si možnost toho, že mohli trávit čas spolu, aniž by to někomu bylo nápadné. Brumbál, který měl za souseda u večeře Harryho a něco sním živě probíral, pozoroval tuhle nesourodou dvojici pobaveně koutkem oka. Rozhodl se, že trochu zasáhne.

„Severusi,“ pronesl, když přerušil rozhovor s Harrym.

„Neměl by ses taky trochu věnovat slečně Grangerové, aby si nepřipadala jako páté kolo u vozu?“

„Ale pana řediteli vždyť …,“ začal Snape, ale byl přerušen.

„Kdepak nepřijímám žádné námitky. Snaž se alespoň dnes večer chovat slušně,“ vyplísnil ho jemně Brumbál a pobaveně sledoval jeho reakci. Věděl až moc dobře, že svého profesora lektvarů dostal do úzkých a zajímalo ho, jak se s tím vypořádá.

„Grrr,“ zavrčel polohlasně.

„Slečno Grangerová,“ oslovil jí.

„Ano pane profesore,“ vrátila mu ihned Hermiona.

„Jak se vám líbí dnešní večer,“ pronesl trochu mrzutým hlasem, přestože vlastně mohl Brumbálovi děkovat za jeho pobídku.

„Je to absolutně fantastický večer. Velká síň je absolutně nádherně vyzdobená a večeře je … báječná,“ odpověděla mu a věnovala mu nevinný pohled. Bavila se tím, jak se tvářil, když mu odpovídala. Čím dál víc se jeho výraz podobal výrazu, který měl od začátku večeře ve tváři Ron. Tvářil se jako bubák.

„A společnost není taky nejhorší,“ zamumlala polohlasně vzápětí tak, že ji mohl slyšet jen Snape.

„Radil bych vám, abyste mě neprovokovala slečno Grangerová,“ vrátil ji stejně tiše.

„Jinak mě zase potrestáte, pane profesore? Dostanu od vás nový trest?“ pronesla nevinně znějícím hlasem a podívala se na něho. Čekala, jak bude reagovat.

„Hm,“ zaznělo. A pak se odmlčel a jen ji sledoval nicneříkajícím pohledem.

Celou tuhle rozmluvu pozoroval Brumbál a výtečně se bavil. „Takže takhle to je. Už je mi jasné, proč se Severus tolik čertil kvůli zrušeným trestům. Zajímavá, velice zajímavá situace,“ rozebíral v duchu to, co viděl. Jejich konverzace s přestávkami probíhala v podobném duchu po zbytek večeře.


Po večeři Brumbál ohlásil, že se bude tančit a nikoho neomlouvá. Opět sjel pohledem na Snapea a výtečně se bavil, když spatřil ten známý odporující výraz v jeho tváři, který se tam objevil pokaždé, když ho Brumbál k něčemu tlačil. Snape se totiž zvedal od stolu s tím, že se vypaří do sklepení, ale nebylo mu to dopřáno a s povzdechem opět dosedl.

„Něco se děje, pane profesore,“ zamumlala směrem k němu Hermiona, když viděla jeho reakci na Brumbálovu řeč.

„Grangerová, zbytečně mě neprovokujte, nebo uvidíte …,“ zavrčel na ni Snape.

„Co uvidím pane profesore?“ dovolila si ho přerušit a drze mu odpověděla.

Ale než ji stačil Snape odpovědět,tak ji vysvobodil Brumbál, který se najednou zjevil s tím, že ji přišel požádat o první tanec. Zpátky ke stolu se potom už nedostala, protože šla neustále z náruče do náruče. Tancovala s Harrym, s Ronem, Remusem, panem Weasleym, Hagridem a zbytkem mužského osazenstva večeře, tedy se všemi kromě Severuse. Když pro ni už po několikáté šel Harry, řekla.

„A dost!“

„Tak a dost, taky si musím na chvíli odpočinout,“ s těmi slovy se otočila na podpatku a vyrazila ke dveřím z Velké síně ven, aby se nadýchala čerstvého vzduchu a trochu se prošla. Jak spěchala nevšimla si, že Snape vstal od stolu a nenápadně zmizel bočním vchodem u profesorského stolu.

Hermiona se procházela studenou chodbou a cítila, jak jí proudí do plic čerstvý vzduch. Musela myslet na večeři, která se vyvinula opravdu zajímavě. Celou dobu trávila vedla Severuse a před zraky všech s ním pod rouškou normálního rozhovoru koketovala. „Panebože Hermiono, ty se teda nezdáš. Každý den v sobě objevuješ nové a nové,“ hloubala. Cítila, že už ji začíná být zima. Chtěla se otočit a vrátit se zpět do tepla Velké síně, když tu cítila, jak někdo přes ni přehodil něco teplého. Podívala, co to je, a viděla černé sako, které patřilo jí dobře známé osobě. Otočila se a vrazila do něho.

„Slečno Grangerová, vy jste se ještě nenaučila pořádně chodit, přestože jsem vás k tomu tak pečlivě nabádal?“, poznamenal Snape s pobaveným výrazem ve tváři a lehce zvednutým obočím.

„Naučila.“

„Tak vy budete drzá. Hm, to vyžaduje nějaký trest,“ pošeptal jí do ucha, pokynul ji hlavou a šli směrem do sklepení.


Celou cestu do sklepení šli tiše, beze slova. To ticho nebylo nepříjemné, spíše jako by je spojovalo. Samozřejmě dávali pozor, aby je nikdo neviděl. Přišli ke dveřím Snapeova kabinetu, ještě jednou se rozhlédli po chodbě. Snape otevřel dveře a nechal Hermionu vstoupit jako první, jakmile vešel i on, popadl ji za ruku a rychle přešli kabinet ke dveřím vedoucích do jeho pokojů. Zamumlal něco a dveře se otevřeli. Vstoupili. Ve chvíli, kdy se dveře zavřeli, ji uchopil do náruče, lehce sklonil hlavu a pošeptal ji.

„Byla jste dnes velice drzá slečno Grangerová, tudíž zasloužíte trest.“

Ještě pevněji ji sevřel ve svém náručí a políbil hladově její ústa. Pohrával si jazykem s jejími rty. Dráždil je a lízal. Pomalu se dobýval do jejích úst. Hermionu tím neuvěřitelně trýznil, protože mu chtěla vracet polibky, kterými ji častoval. Ale on jí to nedovolil. Cítil na zádech její ruce, jak pomalu ,nesnesitelně pomalu putují pod jeho trikem. Měl pocit, že mu ty ruce zanechávají na kůži žhavé stopy. Neměl sílu už dál. Neudržel se a tvrdě ji políbil. Opětovala jeho polibek a vtáhla jeho jazyk do svých úst, která pak svou netrpělivostí pustošil. Odtrhl se od ní. Vzal ji do náručí a odnášel ji do své ložnice.