Another teaser - Greg's story

Hi guys,
I will post another one teaser from my Greg's story. It' s complete from different part of the story. I hope you will like it. So please, be so good to me and write me what you think about it.







Will's mom had to work two jobs
We'd watch him when she had to work late
And we'd all laugh like I hadn't laughed
Since I don't know when



It took months to persuade her that she could believe me. She could have a fate in me and mine charming person. Everyone had been thought that I was and am a guy of one night stands. They were able to see this side. The side which has been showing how funny, charming and came-day-go-day person, I am. They couldn’t see through that mask but Kaetlyn managed it. She had found I hate to be known as a shag-boy.

Teaser - Greg's story

I met God's Will on a Halloween night
He was dressed as a bag of leaves
It hid the braces on his legs at first


Greg Sanders, yeah that’s my name. But now I want to be someone without name. Someone who could live without shadows behind his back. From the moment when the whole situation happened I wasn’t manage to asleep. If I try to close my eyes and relax, I can see it all again. It’ s going in the rounds and sometimes it’ s without end. I tried to block these memories but I wasn’t able do it. It’ s nightmare which is trying to shadow me.

His smile was as bright as the August sun
When he looked at me
As he struggled down the driveway
It almost made me hurt

So I’m sitting on the couch in the break room now. I can see people around me who are prepared to fuss over me, I know they’re trying to help me but I need to have some time off. OK, I knew that Grissom told me that I can have leave but I was… I felt that I needed to be here. I need to find some control over life of mine. I must have found it cause someone in my life depends on it. So I’m sitting here and trying to go over memories of last seven years.



So what do you think, guys?

Lovelight

From the first moment I heard this song I love it. I need tot admit I like it more from the time when was relased video to the song Lovelight. Robbie Williams is better and better with each new album. I like how he's thinking about music. Music is a fun, thing which needs to have everything in itself, eg. love, hater, sadness, hapiness. When I said everything so I must be everything in one mix.




Lovelight

what am i supposed to do
to keep from goin under?
now you're making holes in my heart
and yes it's starting to show
i've been holding back
is it any wonder?
since you walked right into my life
and interrupted the flow

and i wanna know
baby when you're with me
who do you think you're fooling?
making me feel so sure
turnin your lovelight down again
why don't you let me be?
you don't know what you're doing
making me feel so sure
turning your lovelight down again

(did it again, did it again)

baby i've got to know
are we gonna make it?
laying down beside me tonight
do whatever you feel
baby you're in control
where you gonna take it?
don't you think that i do you right?
you know darn well that i will

and i wanna know
baby when you're with me
who do you think you're fooling?
making me feel so sure
turnin your lovelight down again
why don't you let me be?
you don't know what you're doing
making me feel so sure
turning your lovelight down again

(do it again, do it again)

baby you turn your lovelight down
and i don't know
just how long i can stick around
girl i need more
and it ain't just physical
but i don't know what i can do
if i'll found
it ain't love this time around

keep turning down your lovelight
did it again

Christmas - Z Betléma se ozývá

Takže dnes je tohle 'post' pro čechy, kdo čtou tento blog. Jak jsem už psala včera tak vánoce se blíží více a více. Hlavně když na nás tlačí obchody již od počátku poloviny října. Prostě tragédie.

Proto jsem se rozhodla sem vložit text vánoční písničky 'Z Betléma se ozývá' od Spirituálu Kvintet. Ty mi vždy zvedly náladu. Takže lidičky tady je text a doufám, že si ji pak najde na internetu a poslechne. Opravdu to stojí za to.

P.S. Můžete ji nalézt na CD Hanba nám.



Z BETLÉMA SE OZÝVÁ

1.Jaké divné světlo z hůry na zem shlédlo,nám narodil se pán,v chlévě panna čistá prodila krista, nám naeodil se pám.

2.Kopita koní písek víří ,jak se zpráva šíří,nám narodil se pán ,podle tvého moře jít k Olivecké hoře, nám narodil se pán.

Refrem: Z betléma se ozývá halelů, halelů, z betléma se ozývá nám narodil se pán.

3. Pastýři v olivovém háji na šalmaje hrají, nám narodil se pán, zatím co v Nazaretu městě vyhrávají žeště, nám narodil se , ná všem narodil se.

Refrém:

4. Z Východu přebohatí páni, dítěti se klaní, nám narodil se pán, poutníci obutí i bosí , k jeslím dary nosí ,nám narodil se, nám všem narodil se.

Refrem:

Christmas - Adeste Fideles

Hi guys,
it will be only one month and Christmas will be there. Someone will have all the presents on Christmas Eve and others on Boxing day.
I went through my memories on my days in school quoir and I found a lot of christmas carols whose I loved and I still love. One of them is Adeste Fideles, I think that is the most famous song which we are able to listen around Christmas and before this time.

So I found it for you in the latin and the english version.




Latin lyric

First verse and literal (not poetic) translation

Adeste fideles, laeti triumphantes
(Be present, faithful, joyful, triumphant)
Venite, venite in Bethlehem
(Come, come into Bethlehem)
Natum videte, regem angelorum
(Behold the arisen, king of angels)
Venite adoremus, venite adoremus
(Come, let us adore; come, let us adore)
Venite adoremus, dominum.
(Come, let us adore the Lord).



Complete lyrics

O come all ye faithful
Joyful and triumphant
O come ye, o come ye to Bethlehem
Come and behold him
Born the King of Angels
O come let us adore him
O come let us adore him
O come let us adore him
Christ the Lord
Sing, choirs of angels,
Sing in exultation,
Sing, all ye citizens of heav'n above;
Glory to God
Glory In the highest:
O come let us adore him
O come let us adore him
O come let us adore him
Christ the Lord
See how the shepherds,
Summoned to his cradle,
Leaving their flocks, draw nigh to gaze;
We too will thither
Bend our joyful footsteps;
O come let us adore him
O come let us adore him
O come let us adore him
Christ the Lord
Yea, Lord, we greet thee,
Born this happy morning,
Jesus, to thee be glory given;
Word of the Father,
Now in flesh appearing:
O come let us adore him
O come let us adore him
O come let us adore him
Christ the Lord

Far away

Hi guys,
as always I was hunting for lyrics yesterday evening and I found the lyric of the song 'Far Away'. So I would like to present it you. I like that song more and more cause I can see myself in the text of the song. I can see also other people from my neighbourhood, my friends and specially my family.

When I was listening it I lost in my thoughts ... not, memories is the better word for it, to my years like a teenager and now like a adult woman. It's unusual but I was able to find some similarities in my life before twenty and after. But I would like to show you the text and here is it.



Nickelback Far Away


This time, This place
Misused, Mistakes
Too long, Too late
Who was I to make you wait
Just one chance
Just one breath
Just in case there's just one left
'Cause you know, you know, you know

I love you
I have loved you all along
And I miss you
Been far away for far too long
I keep dreamin you'll be with me
and you'd never go
Stop breathing if
I don't see you anymore

On my knees, I'll ask
Last chance for one last dance
'Cause with you, I'd withstand
All of Hell to hold your hand
I'd give it all
I'd give for us
Give anything,but I won't give up
'Cause you know,
you know, you know

That I love you
I have loved you all along
I miss you
Been far away for far too long
I keep dreamin you'll be with me
and you'd never go
Stop breathing if
I don't see you anymore

So far away
So far away
far away for far too long
So far away
So far away
far away for far too long

But you know, you know, you know
I wanted
I wanted you to stay
'Cause I needed
I need to hear you say
I love you
I have loved you all along
And I forgive you
For being away for far too long
So keep breathing
'Cause I'm not leaving you anymore
Believe it Hold on to me,and never let me go
Keep breathing
'Cause I'm not leaving you anymore
Believe it Hold on to me and, never let me go
Keep breathing
Hold on to me, never let me go
Keep breathing
Hold on to me, never let me go.

Far away

Far away is another song which I found awesome. I like it for the dynamic and lyric of this song. It's so fresh and you've got feeling of something pretty interesting. Nickelback, who had recorded it, is very intelligent when it comes to the decision what is going to be hit for his fans. I discovered that song by coincidence. It's funny cause I discored that song together with video of CSI. It was Catherine Willows and Gil Grissom video. I love this pairing and the dynamic netween them. How they can communicate without words, one look or only raised eyebrown. It's all what they need to have between them.

Waiting on the world to change

Hi guys,
I was hunting for lyrics yesterday evening so I was also trying to find lycric to the song 'Waiting on the world to change' by John Mayer. I was able to find it and so here is it. I would like to recommend you download it. Try to download this song or complete album cause it's pretty good thing.




Waiting On The World To Change


me and all my friends
we're all misunderstood
they say we stand for nothing and
there's no way we ever could
now we see everything that's going wrong
with the world and those who lead it we just feel like
we don't have the means
to rise above and beat it

so we keep waiting
waiting on the world to change
we keep on waiting
waiting on the world to change

it's hard to beat the system
when we're standing at a distance
so we keep waiting
waiting on the world to change
now if we had the power
to bring our neighbors home from war
they would have never missed a Christmas
no more ribbons on their door
and when you trust your television
what you get is what you got
cause when they own the information, oh
they can bend it all they want

that's why we're waiting
waiting on the world to change
we keep on waiting
waiting on the world to change

it's not that we don't care,
we just know that the fight ain't fair
so we keep on waiting
waiting on the world to change

and we're still waiting
waiting on the world to change
we keep on waiting waiting on the world to change
one day our generation
is gonna rule the population
so we keep on waiting
waiting on the world to change

we keep on waiting
waiting on the world to change

Waiting on the world to change

Waiting on the world to change is a song which was recorded by John Mayer. I heard this song for the first time on 31th August this year. It was in the teaser for season seven of CSI:Crime Scene Investigation. I loved the clip with scenes from the first episode. I can even see it now when I am listening the song. And I can also hear the words whose are singing to us.

He's trying to speak to us about world in which we all live. He sis trying to point to the people which we have in ours goverments. He is also talking about us, about people who are so blind to evrything around them.

What do you think are you one of them? Are you blind person?

Paprsek ve tmě

Co bude dál?


Následujícího rána se Hermiona probudila do pošmourného dne, které plně vystihovalo její náladu. Bylo tak černé jako její myšlenky. Ani nevěděla, jak a kdy v noci se jí podařilo usnout. Jen věděla, že předtím než usnula, si v mysli neustále přehrávala hádku se Severusem. Bylo to opravdu ošklivé. Proto byla od chvíle, co utekla z Astronomické věže, schopná myslet jen na to, že to ztratila. Věděla, že vztah se Severusem Snapem nebude jednoduchý, jelikož to byl muž, který v životě prožil již hodně zlého a dočkal se řady zklamání. Hodně lidí mu ublížilo a díky tomu byl zvyklý očekávat od svého okolí jen to nejhorší. Přesto všechno trochu bláhově doufala, že po tom všem, co spolu zažili, jí bude alespoň trochu věřit. „Holt, Hermiono, byla jsi příliš naivní a důvěřivá. Tohle je pro tebe lekce. Příště si už nebudeš nic malovat tak růžově a budeš už opatrnější,“ konstatovala polohlasně. Povzdechla si a neochotně se zvedla z postele. Věděla, že dříve či později bude muset čelit Harryho otázkám a hlavně taky Severusově hněvu. Rozhodla se, že to nebude oddalovat, protože by to bylo to nejhorší, co by mohla udělat. Sebrala ze země své věci, kam je v noci bez rozmyslu odhodila, a šla do koupelny.

Chodbami hradu kráčel s vražedným výrazem ve tváři jako bůh pomsty profesor Snape. Dnes mu stačila malilinká záminka k tomu, aby někomu strhnul body nebo uložil trest. Měl vztek na všechny okolo sebe, na Hermionu, ale hlavně na sebe, protože se včera v noci nedovedl ovládnout. Neuměl si zachovat svou obvyklou kamennou tvář. Jak jindy dovedl skrývat své emoce a myšlenky, tak včera to nedokázal. Ale co jiného si mohl myslet. „Ty jeden starý blázne, co jsi si myslel? Myslel jsi si snad, že s tebou vydrží, když se kolem ní neustále točí tolik kluků a kteří mají neposkvrněnou minulost a celý život před sebou. Jak jen jsi si mohl myslet něco takového! Hlupáku!!“ probíral své myšlenky v duchu. „Jak jen jsi mohl tak naivně věřit, že by tahle mladá úžasná žena mohla mít ráda takového nesnesitelného jedince, který je ke všemu ještě starší pomalu o dvacet let,“ pokračoval, „i když její … Ne, zapomeň na to, co se ti snažila včera večer namluvit. Však si vzpomeň, jak dobře umí ženy lhát, balamutit a ubližovat. Jen jsi vzpomeň, jak to dopadlo s Lily, která se nakonec nechala poblouznit Potterem, jehož synáček se rozhodl, že… Jednoduše další Potter, který mi ničí život a snaží se mi vzít to, co je mého,“ sváděl v sobě krutý boj mezi nenávistí a láskou. Boj, který už jednou poznal a který jej na dlouhou dobu poznamenal. S těmito myšlenkami dorazil ke dveřím Velké símě, ve který se na zlomek sekundy zarazil, ale následně rychle vstoupil. Cestu k profesorskému stolu překonal bleskovou rychlostí, rychle usedl a okázale ignoroval Brumbálův tázavý výraz, kterým si jej prohlížel. Snažil se věnovat jídlu, ale zároveň s tím nenápadně sledoval dění ve Velké síni, hlavně nebelvírský stůl. Čekal na chvíli, kdy se objeví spolu ten arogantní zmetek Potter a Hermiona. Jaké pak bylo ale jeho překvapení, když do síně vešel Potter s rukou kolem pasu Ginny Weasleyové a ne s Hermionou, jak celou dobu předpokládal. Mohlo ho alespoň trochu těšit, že to nebylo překvapení jen pro něho, ale i pro řadu ostatních ve Velké síni, hlavně pro mladého Weasleyho, který to celé vytřeštěně pozoroval. Najednou mu v tu chvíli došla Hermioniny slova: „Já a Harry, nemyslitelné, ale na to brzy přijdeš sám.“ Ta slova mu zněla v uších jako ozvěna neustále dokola. Snažil se je nějak vytěsnit ze své mysli, ale nešlo to. Nedokázal sedět v klidu na místě. Odstrčil nedojedenou snídani a beze slova se rychle vytratil postranními dveřmi ze síně.
Hermiona vešla do síně ve chvíli, kdy se za Snapem zavřeli dveře na druhé straně místnosti. Během chůze pohledem přejížděla síň. Vzápětí si oddechla, že nikde není ani památky po Snapeovi, zato ale uviděla sedět u snídaně už Harryho. Zhluboka se nadechla a pokračovala směrem ke svému obvyklému místu u stolu. Věděla, že ji Harry za chvíli podrobí křížovému výslechu ohledně včerejšího večera, přestože v tuto chvíli vypadal nadmíru zaneprázdněně rozhovorem s Ginny. V duchu se smála výrazu, který měl ve tváři Ron. Bylo to něco mezi nevěřícností a …, ne tenhle výraz byl jeden z těch nepopsatelných. Byl to prostě výraz, ve kterém se zračí všechny emoce. Musela se ovládat, aby se nezačala smát. Po chvíli dorazila ke stolu a pozdravila:
„Ahoj všichni!“

„Ahoj Hermi,“ ozvalo se v odpověď ve stejnou chvíli z úst Ginny, Harryho a Rona.

„Jak ti to včera večer dopadlo se slizounem?“ zeptal se ihned Harry, jak správně předpokládala.

„Co včera bylo s umaštěncem?“ ozval se Ronův nechápavý hlas.

„Ale potřeboval jsem včera mluvit s Hermi a u sebe nebyla Tak jsem se podíval do Pobertova plánku a našel jsem ji v Astronomické věži. Vypravil jsem se za ní. No a, když jsme spolu mluvili, tak se z ničeho nic objevil Snape a sebral nám hromadu bodů. Nejdříve nás oba poslal do svých ložnic, ale pak se najednou rozhodl, že ještě trochu zkoupe Hermi a nechal si ji tam. Čekal jsem na ni ve spolčence, ale nějak jsem usnul, a tak mi proklouzla, aniž bych zjistil, co po ní ten bastard chtěl,“ vyprávěl Harry Ronovi. Jak se tak Hermiona koukala, tak Ginny už nejspíše o všem věděla, protože ji teď to, co Harry vyprávěl ani trochu nezarazilo nebo nepřekvapilo.

„A co jsi tak důležitého potřeboval Hermi sdělit?“ ptal se vztekle Ron.

„Ale jen…jen jsem… Prostě jsem jí chtěl za něco poděkovat,“ vytáčel se Harry. Přece nebude Ronovi vyprávět, že bez Hermi by tu dneska neseděl s Ginny po boku.

„A za co jsi jí šel poděkovat?“ vztekal se dál Ron.

„Rone, to už by mohlo stačit,“ ozvala se Hermiona, „Jednoduše jsem pro Harry něco udělala a on mi přešel poděkovat. Nic víc v tom nebylo.“ Nadechla se a rychle pokračovala dál:

„Zpátky ke Snapeovi. Potom, co jsi odešel, mi Snape udělal menší přednášku o povinnostech primusky a sebral mi ještě nějaké body. Ale k mému překvapení mi neuložil žádný trest.“

Odmlčela se a dívala se po svých kamarádech. Doufala, že její lži všichni uvěří a nebudou se vyptávat dál. „Nemůžu jim přece říct. Víte, ona to nebyla žádná přednáška, ale menší větší milenecká hádka se Snapem. No, my, totiž tak trochu spolu něco máme,“ povídala si v duchu. Několik sekund po tom, co domluvila se rozhostilo ticho.

„Vždyť jsem VÁM to vždycky říkal, že je to jen bastard a nic jiného. Je to zamindrákovaný, umaštěný starý netopýr,“ promluvil s uspokojením v hlase Ron.

„Dneska s tebou musím souhlasit, Rone,“ ozval se překvapivě Hermionin hlas. Všichni na ní vytřeštili oči a nevěřícně si ji prohlíželi.

„No co nemůžu s vámi s nad pro jednou souhlasit?“

„Ale jo, jen je to překvapující. To je celé,“ pohotově zareagoval Harry. Radši po chvíli změnil téma rozhovoru. Po zbytek snídaně se domlouvali, jak využijí volného dne.

Ode dne, kdy zjistil, že ho Hermiona neobelhala, uplynul již týden. Celý ten týden přemýšlel nad tím, jak se má teď zachovat. Potácel se na hraně mezi pocitem, že by se jí měl promluvit, ale i ignorací. On, Severus Snape, jenž neměl slovo omluva ve svém slovníku, o tom nyní přemýšlel.

„U Merlina, mám já tohle zapotřebí? Co se to se mnou děje? Na co to jen neustále myslím. Proč, se sakra neustále zabývám nějakou prašivou nebelvírskou žábou? Starej se radši o Temného pána a přestaň myslet na věci, které ohrožují a brání ti zcela plnit tvé poslání pro Řád,“ mumlal si pro sebe, zatímco stál u okna své soukromé laboratoře a pozoroval život za okny. Nebylo to tak jednoduché. Celý týden se mu vyhýbala a v žádný okamžik nebyla sama. Jen tak tam stál a dál pozoroval to, co se děje venku. Najednou ji uviděl samotnou. Viděl Hermionu, jak kráčí směrem k jezeru. Jeho rozhodnutí bylo dílem okamžiku. Rychlým krokem vyšel ze svých sklepeních komnat a chodbami hradu spěchal ven. Jakmile vyšel ven, směřoval své kroky k jezeru. Už z dálky ji viděl sedět pod jedním ze stromů. Pozorovala čeřící se hladinu jezera. Potichu k ní došel. Okamžik ji jen sledoval, ale pak promluvil:
„Co tu děláš tak sama?“

Hermiona se lekla, když znenadání za sebou uslyšela jeho hlas. Vyskočila na nohy a rychle se obrátila, aby se ujistila, že se jí to nezdá a že tou osobou, která ji právě vytrhla ze zamyšlení, je opravdu Snape. Opravdu to byl Snape. Ve chvíli, kdy ho spatřila měla nejdříve chuť jej uškrtit, ale pak ovládla své emoce a na tváři se jí objevil lhostejný výraz.

„Co pro vás mohu udělat pa-ne pro-fe-so-re?“ zeptala se.

„Hermiono, můžeme si promluvit?“ vypravil ze sebe zaraženě Snape.

„Jistě, pane. Jsou snad nějaké problémy s nebelvírskou kolejí nebo jsem opět špatně plnila své povinnosti primusky, pane?“

„Hermiono, chci mluvit o tom, co se mezi námi stalo..“, začal Snape, ale nedopověděl.

„Jak vidím pane, tak se nejedná o nic důležitého. Tudíž mne omluvte, protože se potřebuji vrátit do hradu.“ S těmito chladnými slovy Hermiona prošla kolem Snapea, který byl v tu chvíli tak trochu zaražený. Moc si přála sním promluvit o tom, co se mezi nimi stalo, ale dnes ještě ne. Dnes ne, byla na něho ještě příliš naštvaná. Snape na ni jen nevěřícně koukal, ale podařilo se mu rychle vzpamatovat.

„Grangerová, kam si myslíte, že jdete?“ zahřměl. „Dovolil jsem VÁM SNAD ODEJÍT? NE! Tak se koukejte zastavit nebo bude mít tento váš čin následky!“

Hermiona se zastavila a ohlédla se na Snapea přes rameno. Cynicky se zeptala:
„Jak toho budu litovat, pane profesore? Seberete mi další body nebo mi zase chcete udělit nějaký trest?“ Pootočila hlavou zpět a pokračovala v cestě do hradu. Již podruhé za velmi krátkou dobu za sebou zanechala Snapea neschopného odpovědi.

Od střetu u jezera se jeden druhému vyhýbali. Oba chodili na jídlo v rozdílné časy tak, aby se nepotkali a potkávali se jen v roli profesora a jeho studentky.pouze na hodinách, které měl v sedmém ročníku. Hermiona Snapea úspěšně ignorovala. Její chování ho zcela iritovalo a vytáčelo. Byl čím dál více naštvanější a dával to znát. Ke všem se choval čím dál více hnusněji a nejvíce právě k Hermioně, která měla někdy, co dělat, aby jeho poznámky prodýchala a nějak jedovatě mu neodpověděla, ale postupem doby si na zvykla nereagovat. Dovedla se dobře ovládat a nedávat na sobě znát, jak ji jeho poznámky někdy zraňují. Taky si dobře všimla, že to Snapea rozčiluje ještě víc. Naproti tomu Snape nebyl sto ovládnout své emoce a ještě ke všemu cítil, jaký boj v sobě Hermiona každý den svádí. Štvalo ho to, jak jen ho štvalo, ale nemohl s tím nic dělat. Jen se stával nesnesitelnějším a nesnesitelnějším nejen ke studentům, ale teď i k ostatním profesorům. Brumbál zatím nijak nezasáhl, nijak se nevyptával a zatím to nijak neřešil, přestože ho o to prosila Minerva, ale on se rozhodl, že tomu nechá volný průběh. Snape totiž svým dosavadním chováním nijak neohrozil svůj život ani úlohu špióna pro řád, ale pohár Brumbálovy trpělivosti už začínal být přeplněný a věděl, že si bude muset brzy promluvit se svým profesorem lektvarů.

Snape se toho dne probudil s náladou černější, než je barva jeho oblečení. Včerejší večer a noc nepatřily zrovna mezi ty příjemné. Krátce potom, co se vrátil po večeři do svých komnat a sedl si do křesla u krbu, aby si odpočinul od všech starostí u knihy, tak ho začalo pálit jeho znamení zla. Temný pán svolával své věrné. Do Myslánky uložil nebezpečné myšlenky a vzpomínky a vydal se na setkání smrtijedů. Jak očekával, Temný pán se rozhodl, že jim předloží nový plán ohledně útoku na Pottera a jeho přátele. Samozřejmě očekával, že je jako vždy podrobí zkoušce. Nemýlil se, ale včera to bylo úděsné. Temný pán zkoušel nejen jejich loajalitu, ale zároveň si i mezi nimi vybíral ty, kteří s ním provedou jeho plán. Do hradu se mu podařilo vrátit až nad ránem. Normálně by se vypravil za Brumbálem, ale tentokrát byl v takovém stavu, že se musel nejdříve dostat k sobě do sklepení a dát se dohromady, až teprve poté měl v plánu informovat ředitele. Toho nakonec nebyl schopen, protože se u sebe zhroutil do křeslu a během několika okamžiků usnul. Neměl ani sílu k tomu, aby se dostal zpět do ložnice, protože zbytek své energie poté, co večer vzdoroval řadě Cruciátů, věnoval na přesun do Bradavic. Neměl ani sílu se alespoň přesunout do postele. Byl celý rozlámaný a usnul v šatech, které teď byly zcela nepoužitelné. To byl jeden z důvodů dnešní Snapeovy skvostné nálady. Patřil mezi důvody malicherné, byly tu horší věci, které mu nedaly spát. Tím nejhlavnějším byl plánovaný útok na Pottera a v neposlední řadě bylo problémem, že v tomto případě nebude stát jako obvykle v pozadí, ale bude se toho hnusu muset účastnit. A nejhorší na celé věci bylo to, že podnět k této akci dal Temnému pánovi jeho kamarádíček Malfoy. Poslední dobou z něj měl pocit, že už mu nedůvěřuje tak, jako to bylo dříve. Něco začínal tušit, ale pravdou je, že v případě Luciuse nikdy jeden neví. Vstal s těmito myšlenkami z křesla a přesunul se do ložnice, aby se dal rychle dohromady a vyrazil za Brumbálem.

U chrliče před Brumbálovou pracovnou. Polohlasně zamumlal heslo a jakmile se mu odkrylo schodiště vedoucí k řediteli, rychle po něm vyšel. Zpoza dveří se již ozývalo hlasité dále. Otevřel dveře a vstoupil do pracovny. Od krbu se ozvalo: „Očekával jsem, že dorazíš za mnou až dnes ráno. Ne nejsem vševědoucí tak, jak si o mně všichni myslíte. Dobby mi sdělil, v jakém stavu jsi dorazil do svých komnat, a než ho budeš chtít nějak potrestat, věz, že jsem ho o to požádal já.“ Pozoroval Snapea zvědavě přes své brýle. Snape se všemožně snažil zachovat si svou kamennou tvář, ale věděl, že s tímhle u Brumbála neuspěje. Osoba, která seděla proti němu, jej znala až příliš dobře. Snape neodpověděl.

„Severusi, co se děje tak závažného, že vás Tom včera tak zkoušel? Předpokládám, že jsi nebyl jediný, kdo takhle dopadl,“ ptal se Brumbál.¨

Snape jen mlčky pokýval hlavou. Brumbál trpělivě vyčkával. Po chvíli Snape promluvil.

„Temný pán změnil svoje plány. Už neplánuje únos Pottera a jeho kamarádíčků. Temný pán si přeje vše skončit ještě před koncem sedmého roku Pottera v Bradavicích. Plánuje útok a poslední zúčtování. Chce dokázat, že tento svět i svět mudlů patří jen jemu.“

„Kdy?“ zeptal se šokovaný Brumbál.

„Za dva týdny.“

„Tudíž během povolené návštěvy Prasinek,“ zkonstatoval Brumbál.

Mezi oběma muži v místnosti se rozhostilo na chvíli ticho. Bylo slyšet jen praskání ohně v krbu Brumbálovy pracovny.

„Je nutné svolat, co nejrychleji nejbližší spolupracovníky řádu a požádat tajně o pomoc bystrozory, neboť pokud bychom požádali Popletala, tak by k ničemu nedošlo. „

„Severusi, chtěl bych tě požádat o dvě věci,“ řekl náhle mimo.

„Ano, pane řediteli, o co pak jde,“ odvětil.

„Za prvé, prosím tě postarej se o mladého pana Malfoye, aby nelitoval nakonec svých činů. Tuším, že na žádost svého otce se bude akce Toma účastnit.“

Snape souhlasně pokynul hlavou a tiše čekal na další ředitelova slova.

„Za druhé, prosím tě, pokus si do té doby urovnat situaci mezi tebou a slečnou Grangerovou. Pokus se to napětí, které mezi vámi poslední dobou panuje zmírnit. Promluv si s ní. Vím, že to pro tebe není jednoduché, ale moc tě o to prosím. Současná situace není dobrá a tohle ti nepřidá. Už teď je to čím dál více znát ve tvém vztahu vůči studentům a bohužel nedávno si mi Minerva stěžovala, že se začínáš chovat stejně i k ostatním kolegům. Moc tě prosím, chlapče, činí tě to zranitelným v přítomnosti Toma a já bych tě nerad ztratil,“ uzavřel svou řeč Brumbál.

Severus tiše seděl a pozoroval zachmuřelou tvář ředitele. Po okamžiku ticha promluvil:
„Pokusím se slibuji, ale bohužel se slečnou Grangerovou to není tak jednoduché.“

„To se nedivím, protože jste oba paličáci a v takovéto situaci neustoupíte ani jeden, proto se k sobě tak dobře hodíte,“ pravil již s veselejší tváří Brumbál. „Ale přesto pokus se o to nějak.“
Snape jen pokýval hlavou a sledoval Brumbála, jak vstává a následoval jeho příkladu.

„Teď buď té dobroty, chlapče, a doprovoď jednoho starého muže na snídani.“ S těmito slovy Brumbál se Snapem v zádech opouštěli jeho pracovnu.

Paprsek ve tmě

Nenadálá překvapení



Byl poslední únorový den. Byl večer a všichni si konečně oddechli, neboť skončili zkoušky a mohla začít plánovaná oslava na jejich zakončení. Sedmáci si přáli oslavit ji nejprve jen na svých kolejích, ale pak se prefekti jednotlivých kolejí dohodli, že by bylo lepší uspořádat slavnost pro všechny koleje společnou. Rozhodli se zajít za Brumbálem a zeptat se ho, zda-li by jim nepovolil oslavu ve Velké síni. A k překvapení všech s tím Brumbál souhlasil, ale s podmínkou, že budou přítomni profesoři. A pokud si chtějí pozvat na oslavu také kamarády, musí to být studenti navštěvující minimálně pátý ročník. Prefekti se vrátili spokojeně do svých kolejí a předložili všechny Brumbálovy požadavky svým spolužákům, kteří s tím nakonec souhlasili. Proto se dnes večer všichni vraceli po večeři do Velké síně.
Hermiona se rozhodla, že trochu pomůže Harrymu s Ginny a pozvala ji na oslavu. Věděla, že Harry by se toho neodvážil. Těšila se na večer a měla takový divný pocit. Ne, nebyl to nepříjemný pocit, spíše záchvěv slibující nějaké překvapení. Moc dobře si byla vědoma, že na oslavě bude přítomen i Severus. „To by mne zajímalo, jak ho Brumbál přinutil k tomu, aby tam nakonec šel. Moc dobře vím, jak takovéto oslavy nesnáší,“ probírala v duchu a musela se smát, když si představila výraz jeho tváře, když ho o to Brumbál jako by zdánlivě žádal. „Škoda, že jsme u toho nemohl být také,“ litovala v duchu, „přála bych si vidět jeho výraz.“ Dovedla si velice živě představit, jaký naštvaný ten výraz asi byl. „Hele, Grangerová,“ kárala se v duchu, „měla by jsi k němu být více shovívavější, ne? Ale naproti tomu je vždycky, když se rozčilí, tak hrozitánsky moc přitažlivý.“ Dumala i nad tím, jak si dnes Harry poradí se situací ohledně Ginny. Doufala, že se konečně dneska alespoň trochu osmělí. Na tohle všechno myslela, když scházela z ložnice do nebelvírské společenské místnosti, kde na ní už ostatní čekali. Na její tváři hrál zasněný výraz.

„Hermi, co se to s tebou děje?“ zeptala se Ginny, která na ní čekala dole a pozorně si všimla toho, co se jí odehrává ve tváři, Hermiony.

„Proč pak?“

„Poslední dobou jsi neustále myšlenkami někde jinde,“ řekla Ginny.

„Ale to nic, jen vzpomínám na to, co jsme tady všechno zažili a že mi to tu bude chybět,“ odpověděla s povzdechem. „Jen si přiznej, Grangerová, že to není ten hlavní důvod. To, co tě trápí má jméno. Severus Snape,“ ozval se v ní jízlivý hlásek na chvilku.

„Měli bychom vyrazit, abychom tam nepřišly pozdě,“ řekla Hermi Ginny a vydala se rychle ven, aby se tak vyhnula případným dalším otázkám.




Snape vcházel do Velké síně s vražedným výrazem ve tváři. „Sakra, jak jen je možné, že ten Brumbál mě sem vždycky dostane. Přestože to moc dobře ví, tak mě sem vždy dotlačí. U Merlina, mám já tohle za potřebí?“ hromoval v duchu. Když vešel do síně, všiml si, že kolejní stoly zmizely a nahradily je male stolky rozmístěné do poloviny místnosti. V druhém polovině se nacházel taneční parket.

„Grrr, to bude zase jednou večer,“ zavrčel potichu. Rychlým krokem přešel síní k jednomu z tmavších míst velké síně. Opřel se o zeď a splynul s okolní temnotou. Pozoroval okolo sebe dění v místnosti. Sledoval, jak do síně pomalu proudí studenti a jek korzují po místnosti. Nevědomky visel očima na dveřích. Čekal až vstoupí Hermiona. Byl netrpělivý a měl pocit, že jí to trvá celou věčnost. Přestože věděl, že se jí v útrobách hradu nemůže nic stát, měl o ni strach. Ano, musel si to přiznat. Bál se o ní. Když tu najednou spatřil, jak vešla dovnitř s mladou Weasleyovou. Vypadala úchvatně. Měla na sobě dlouhé šarlatově-rudé šaty na ramínka. Byl rád teď za soukromí, které mu tmavý kout poskytoval, protože jeho tváří přeběhla vlna touhy. Naštěstí se mu podařilo během několika okamžiků ovládnout a získat své emoce pod kontrolu do té míry, aby na něm nebylo nic poznat. Náhodný pozorovatel by řekl, že ten člověk je v absolutní pohodě, ale nebylo tomu tak. Ačkoliv to vypadalo, že nabyl zdánlivého klidu a jeho výraz obličeje tomu odpovídal, věděl, že to není pravda. Toužil po ní a musel ji mít. Chtěl ji proto, že mu chyběla. Chybělo mu její krásné tělo, které citlivě reagovalo na její doteky, smyslná ústa a hladové polibky. Chyběla mu dokonce i jen její přítomnost a možnost s ní mluvit.
Sledoval, jak míří k jednomu ze stolů v místnosti, kde už seděli Potter s Weasleym, který se na ni nemožně culil. Jeho chování vůči Hermioně si všiml už ve svých hodinách. Měl sto chutí ho zaklít, aby neměl možnost se přiblížit k jeho Hermioně. Bohužel věděl, že to nemůže udělat, a tak jen bezmocně sledoval, jak jí nadbíhá. Najednou mu došlo, o čem před chvílí přemýšlel. „Cože Snape, TVOJÍ HERMIONĚ?“ zhrozil se v duchu. Aby zabránil dalším myšlenkám hromadících se mu v hlavě, odtrhl pohled od Hermiony, která si právě sedala ke stolu. Svým ledovým pohledem se jal přejíždět zbytek studentstva ve Velké síni . Doufal, že narazí na někoho, komu by mohl sebrat body, aby si zlepšil svojí náladu. Jak ale viděl, tak nikdo nebyl zatím tak pošetilý, což mu zrovna náladu nevylepšilo, ale zhoršilo. Vrátil se pohledem k Hermioně a sledoval ji.
Mezitím Hermiona těkala očima po síni. Nereagovala na Ronovi pohledy ani pokusy o flirtování. Věděla dobře, že je do ní zamilovaný, ale ona měla ráda někoho jiného. „Panebože, ať už toho nechá. Vždyť je ab-so-lut-ně ne-mož-ný,“ přála si v duchu. Najednou jí po zádech přejel známý pocit. Cítila jeho pohled. Zkusila se podívat směrem, odkud přicházel.

„Kde jsi?“ ptala se. Chvíli čekala a doufala, že se objeví v jejím zorném poli. Ale on se neobjevil.

„Jsem tady. Ale dlouho v tomhle hluku nevydržím,“ ozval se jí v hlavě v odpověď. Po tváři se jí rozlil potěšený úsměv a bylo jí jedno, co si o tom okolí myslí.

„Vydrž tady prosím tě alespoň hodinku, maximálně dvě. Potom se vytratím a ….“ vyslala nedořečenou myšlenku.

„Co se stane, když tu vydržím?“ zaznělo v odpověď.

„Nech se překvapit.“

„Překvapení nesnáším,“ ozvalo se zavrčení.

Na to už neodpověděla a obrátila zpět pozornost ke společnosti u stolu. Snape toho využil, odlepil se od zdi a šel zkontrolovat studenty.

Čas toho večera utíkal záhadným tempem. Pro někoho byl příliš rychlý a naproti tomu pro někoho zase pomalý. Rychlým se zdál být Harrymu, který se konečně osmělil a flirtoval s Ginny. Jak Hermiona si povšimla, byli oba spokojení a vypadalo, že si spolu nakonec promluví a ujasní si své city. Bohužel musela říct, že o to samé se pokoušel Ron u ní, ale jí se z toho podařilo nakonec vždy nějak dostat. Modlila se, aby se už konečně mohla vypařit a pobýt pár okamžiků se Severusem, který jí tak moc scházel. Všimla si, že v průběhu večera se jeho tvář zachmuřila ještě víc. Nejhorší výraz měl, když ji viděl tancovat s Ronem. Potají každou chvíli sledovala hodinky. Pomalu si hlasitě oddechla, když byly pryč ty dvě hodiny. Počkala až Ron odejde pro něco k pití a zvedala se od stolu. Bohužel netušila, že bbude tak rychlý a nestačí nenápadně odejít. Byla sotva pár kroků od své místa, když za sebou zaslechla Ronův hlas.

„Hermiono, počkej! Kam jdeš?“ ptal se.

„Jdu si lehnout, Rone. Nějak mi není dobře,“ odpověděla.

„Půjdu s tebou a doprovodím tě,“ řekl jí a hned se k ní hnal.

„Ne, Rone, děkuji. Půjdu sama. Nepotřebuji ničí doprovod,“ zarazila ho a rychlým krokem odcházela. Koutkem oka stihla ještě zaregistrovat, že to samé právě učinil Snape, ale už nevěděla, kterým směrem se vydal. Přidala do kroku, aby mohla, co nejrychleji velkou síň opustit. Najednou do někoho vrazila.

„Grangerová, vy se snad opravdu nikdy nenaučíte chodit,“ zazněl nad ní tichý posměšný hlas. Strhávám Nebelvíru deset bodů.“

„Omlouvám se, pane profesore. Pospíchala jsem…“ odvětila klidně.

„Vaše omluvy mne nezajímají. Laskavě nebuďte drzá,“ zasyčel.

„JÁ, NEJSEM DRZÁ. Jen jsem se chtěla omluvit, to je celé.“

„Už jednou jsem vám řekl, že mě vaše omluvy nezajímají. Jak vidím, tak opět toužíte po trestu. Pojďte se mnou,“ zasyčel. Obrátil se na podpatku a vycházel ze síně. Hermiona se za ním vydala se zdánlivým odporem.

Šla pomalu za Snapem ztichlými chodbami hradu do sklepení. Jakmile dorazily do sklepení do jeho kabinetu a zapadly za nimi dveře, Snape se tiše zasmál. Hermiona se na něho nevěřícně podívala. Zachytil její pohled, přistoupil k ní. Byl od ní několik kroků a zeptal se jí:
„Nepřehnal jsem to moc? Zlobíš se na mě?“

„No, nevím, budu o tom muset chvíli přemýšlet,“ zamračila se Hermiona.

„Můžu to nějak odčinit?“ ptal se jí sametovým hlasem zatímco k ní popošel zbylých několik kroků. Natáhl ruku a objal ji kolem pasu. Přivinul si ji pevně k sobě. Snažil se ji viditelně znervóznit, ale hermiona odmítala jen tak lehce podlehnout.

„Možná,“ odpověděla. Chtěla něco dodat, ale již neměla šanci, protože Snape druhou rukou zvedl její bradu a políbil ji na ni. Pak svými polibky putoval jejím obličejem a schválně natahoval čas, než ji políbil na rty. Na chvíli odtáhl svá ústa od jejích a sledoval její rozzářené oči.

„Myslím, že tohle je adekvátní způsob omluvy,“ zamumlala Hermiona. Nečekala na Snapeovu reakci a zmocnila se jeho rtů. Nejprve ho políbila lehoučce, ale pak zintensivněla polibek. Cítila, že ji sevřel ve svém objetí tak pevně, že pomalu nemohla dýchat. Zase jako před časem stáli v jeho kabinetu a líbali se. Jen se líbali. Najednou se Snape od ní odtrhnul a pronesl:
„Myslím, že bychom měli jít jinam. Tady to není zcela bezpečné. Navrhuji přesunout se ke mně.“ S těmi slovy ji vzal do náručí a nesl ji do svých pokojů. Prošel rychle obývákem a vešel do ložnice. Položil ji na postel a okamžik ji pozoroval. Natáhla k němu ruce a stáhla si ho k sobě na postel.

Čas běžel. Od oslavy uplynul už tři týdny. Hermiona seděla v křesle před krbem v nebelvírské společenské místnosti. Hlavou jí probíhala myšlenka za myšlenkou. Okamžiky, na které vzpomínala, se týkaly uplynulých týdnů. Myslela na vysokého muže v černém, který zcela ovládl její život a s kterým mohla teď trávit hodně času i veřejně. Nastal totiž čas, kdy začali v praxi uplatňovat nabité vědomosti a dále si je rozšiřovali.Měla ráda všechny své hodiny. Ráda chodila na runy, kouzelné formule, přeměňování, bylinkářství, ale nejvíce vždy spěchala do hodin obrany proti černé magii a lektvarů. Spěchala za Severusem. Viděli se teď nejen při hodinách, ale dávali si teď schůzku každý týden. Severus na ni čekával po večerce před hradem a nocí se spolu procházeli. Nemluvili. Jen toužili být alespoň chvilku spolu. Cítit jeden druhého. Milovala ten pocit, kdy ji objal rukou kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Měla ráda teplo jeho těla. Jen tak se dívala od ohně a popoháněla čas dopředu. Chtěla, aby už byl čas její schůzky. Čas setkání s ´jejím Severusem´.
V tu samou dobu, ale na jiném místě se začal odvíjet další příběh, který nám vše trochu zamotá. Ale nechme jeho představitele, aby nám to naznačili. Ráno toho dne se totiž Harry rozhodl, že je nejvyšší čas promluvit si s ginny. Promluvit si o tom, co jeden k druhému cítí. Chtěli si vyjasnit své city. Harry poslal Ginny sovu se vzkazem, že na ní počká kolem desáté večer v Komnatě nejvyšší potřeby. Přál si mít soukromí a také místo, kde by je nenašel ten slizký had Snape. Původně myslel na Astronomickou věž, ale nakonec to zavrhl, neboť se jednalo o Snapem často vyhledávané místo pro chytání studentů.
Do Komnaty dorazil dobrou čtvrt hodinu před schůzkou. Chodil sem tam po místnosti. Byl nervózní a v hlavě si už asi po padesáté sestavoval to, co chtěl sdělit Ginny, ale nebylo to pravé.
„Panebože, co jen si počnu,“ zoufal si v duchu. „Jak jen jí to řeknu? Jak jen jí to mám říct? Už mě nebaví poslouchat Hermionu, jak mi neustále říká, že jsem neschopný. Jak si jen může myslet, že já jsem neschopný. Chlapec, který přežil přece nemůže být …neschopný. Musím přece porazit Voldemorta, takže říct Ginny, že jsem do ní zamilovaný, bude hračka.“
Přecházel po místnosti a každou chvíli sledoval hodinky. Natahoval uši, zda-li už neuslyší přicházet Ginny. Čím víc se blížila desátá hodiny, tím více stoupala jeho nervozita. Najednou zaslechl na chodbě kroky, které se blíži ke dveřím komnaty. Někdo zvenku zašátral po klice a dveře se otevřely. V nich stála Ginny. Harry nebyl schopný se ani pohnout, jen sledoval, jak za sebou zavírá dveře a přechází k němu. Zastavila se asi metr od něho a promluvila:

„Ahoj Harry, chtěl jsi se mnou mluvit?“

Harry se zhluboka nadechl a odpověděl: „Ano, Ginny. Musím s tebou o něčem mluvit …hm chci s tebou mluvit… o…“ Harry se zarazil a nebyl schopen mluvit dál.

„Harry, o čem chceš se mnou prosím tě mluvit? Proč jsi mi poslal vzkaz?“ ptala se Ginny roztřeseným hlasem.¨

„Chci…chci s tebou mluvit o mě…o tobě…, chci ti říct, že … že tě mám rád. Sakra, Ginny Weasleyová, JÁ tě miluji,“ vyletělo z Harryho nesouvisle.

„Harry?“ hlesla nevěřícně Ginny. Stála jako opařená a nevěřícným pohledem pozorovala Harryho. Myslela jen na jednu věc, že její sny se staly skutečností. Byla tak překvapená tím, co právě slyšela, že nevěděla, co má udělat, jak se zachovat. Nevěděla vůbec nic a jen jí v hlavě neustále dokola zněly Harryho slova.

„Harry, jsi si tím jistý? Neříkáš mi to jen proto, abys mě uchlácholil a poskytl mi útěchu?“ ptala se roztřeseným hlasem.
Sledovala, jak Harry zbledl. Neřekl ani slovo, jen pár kroky překonal vzdálenost, která je od sebe dělila a vzal její ruce do svých. Podíval se jí do jejích očí a řekl:
„Ne, Ginny, nelžu ti. Miluji tě a moc bych si přál, abys se mnou chodila, pokud by to bylo možné a ty by jsi mě měla alespoň malinko ráda.“

„Harry, děláš si ze mne legraci? Já myslela, že víš, jak moc tě mám ráda. Že … že tě taky miluji“, odvětila Ginny.

Harry neodpověděl, jen se na ní usmál. Objal ji kolem pasu a přitáhl si ji k sobě a políbil. Než se zcela ponořil do toho polibku, hlavou mu prolétla myšlenka, že si zítra bude muset promluvit s Hermi. Pak se už jen věnoval ´svojí Ginny´.
Následujícího dne byl všude vždycky později než Hermiona a neměl tudíž šanci si s ní promluvit. Věděl, v čem to vězí. Jeho myšlenky se neustále točily kolem Ginny. Po obědě se rozhodl, že si s ní promluví večer, ale to ji zase nemohl najít ani v Nebelvírské společenské místnosti ani v knihovně. Po pravdě si všiml, že se hermi poslední dobou nějak změnila. Neuměl říct jak, ale věděl, že se změnila. Také si povšiml toho, že vždy v pátek večer zmizela z věže a vracela se až dlouho po večerce, ale celou tu dobu si myslel, že tráví ten čas v knihovně, ale jak se zdálo nebylo to tak. Napadla ho jedna myšlenka, že by si hermi našla chlapce? Ne, to nemůže být pravda. To by mu řekla anebo ne ? Bála se, že by to řekl Ronovi? Ale to nebude pravda, a zaplašil takovouto myšlenku. Rychle se vrátil do své ložnice a na Pobertově plánku vyhledal, kde se v tu chvíli nachází Hermiona. K jeho překvapení byla v Astronomické věži. Na mysli mu opět vytanula myšlenka, která se týkala Hermi a nějakého chlapce. Tohle mohlo být přece jediné vysvětlení, proč se zrovna nachází tam, kde teď je. Vypravil se za ní.
Do schodů vedoucích do Astronomické věže pomalu vylétl. Vstoupil do místnosti a uviděl Hermionu, jak stojí u okna a kouká se ven. Chvíli ji jen sledoval, ale pak promluvil:
„Ahoj Hermi.“¨

Hermiona sebou trhla ve chvíli, když zaslechla za sebou cizí hlas. Ne, ten hlas znala, ale nebyla to zrovna ta osoba, kterou by tady teď potřebovala. Otočila se a podívala se na Harryho.

„Ahoj Harry,“ odpověděla mu. „Co tu děláš?“ ozvala se trochu vyděšeně.
„Potřebuji s tebou mluvit,“odvětil.

„Stalo se něco? Jde o ty-víš-koho?“

„Ne ne, nic takového. Nejde o Voldemorta ani o nic jiného, co by jím jen trochu zavánělo. Neboj se nic se nestalo. Jen jsem ti chtěl poděkovat za to, že jsi mi nadávala do neschopných blbců a tak jsi mi pomohla k tomu, abych se … abych se rozhoupal říct Ginny, co k ní cítím. No, a …“

„A co…., Harry?“ ptala se teď uvolněně Hermiona.

„No a včera jsme se dali dohromady,“ vysypal ze sebe harry.

„No konečně,“ vyrazila se zebe a vzápětí se začala smát.

„Co je tu k smíchu? Proč se směješ?“

„Kdepak nic, jen jsem ráda, že jsi si to konečně ujasnil a po tak dlouhé době pochopil, co chceš,“ vysvětlovala mu.

Harry k ní přistoupil. „Hermi, moc a moc ti děkuji, za to, že jsi mě k tomu těma svýma otravnýma řečmi dokopala,“ řekl a přátelsky ji objal.

„Není za co, Harry. Vždyť to vše bylo jen na tobě,“ řekla a chtěla něco dodat, ale už nemohla. Za Harrym se totiž ozvalo zasyčení: „Ale, ale kdopak to tady má dnes večer dostaveníčko?“
Ve chvíli, kdy zaslechli ten hlas, jako by dostali ránu elektrickým proudem. Harry pustil hermi z objetí, která teď zírala na Snapea. Harry si koutkem oka všiml, že je úplně bledá. Podíval se do očí toho hnusné bastarda.

„Á jaképak to potěšení, pan Potter a slečna Grangerová. Opět jste se rozhodli jako vždy porušovat pravidla, jak vidím,“ pravil ironickým hlasem..

„Neměl by jste být už dávno ve své ložnici, pane Pottere? A propó, slečno Grangerová, není vaší povinností jako primusky dohlédnout na to, aby studenti byli po večerce ve svých kolejích a ne zneužívat ? I když vy tuto povinnost vlastně teď plníte,“ pronesl tichounce.

„Vraťte se do své koleje. Každému strhávám 30 bodů za opuštění koleje a 20 bodů za nedodržení večerky. A teď oba dva zmizte.“ Sledoval jedním ze svých speciálních pohledů přímo určených pro Nebelvírskou kolej, jak se snaží, co nejrychleji dostat z jeho blízkosti. Ve chvíli, kdy už byli ve dveřích opět promluvil:

„Grangerová, na minutku ještě.“

Hermiona i Harry sebou znovu trhli a rychle se k němu obrátili a podívali se na něho.

„Ano, pane profesore,“ odpověděla roztřeseným hlasem. Otočila se na Harryho, který váhavě postával ve dveřích a rozmýšlel se, co udělat. Hermiona vycítila jeho rozpolcenost a pověděla mu:

„To je v pohodě Harry, uvidíme se na koleji.“ Harry jí věnoval dlouhý pohled, lehce potřásl hlavou na znamení souhlasu a odešel.

Snape s Hermionou stáli proti sobě. Zírali na sebe a mlčeli. Ani jeden nechtěl promluvit jako první, přestože věděli, že to bude muset jeden z nich dříve či později udělat. Ten okamžik oddalovali oba dva, jak nejvíce mohli.Po nějaké době se Hermiona Zhluboka nadechla a prolomila ticho, které je obklopovalo:

„Severusi, co se…“, nedokončila.

„Grangerová, co si to dovolujete! JÁ JSEM VÁŠ PROFESOR, TAK MĚ NÁLEŽITĚ OSLOVUJTE! A to buď pa-ne nebo pa-ne pro-fe-so-re,“ zahřměl. „Takovéto oslovení si schovejte pro vašeho Pottera,“dodal posměšně.

„Severusi, ale já s Harrym nic nemám,“řekla tichým prosebným hlasem.

„To vám mám věřit, Grangerová? Co pak tedy znamenalo to vášnivé objetí, ve kterém jsem vás viděl, když jsem přišel?“

„Harry mi přišel jen za něco poděkovat a k tomu mne přátelsky objal. Nic víc v tom nebylo.“

„A za jaké služby ti přišel poděkovat?“ zasyčel tak, aby bylo jasné, co tím myslí. S kamenným výrazem ve tváři čekal na její reakci. Viděl, jak brunátní v obličej a jak se zhluboka nadechuje.

„Ty jeden hnusný, odporný, umaštěný, egoistický bastarde, co si to dovoluješ! Já a Harry, nemyslitelné, ale na to přijdeš velmi brzy sám,“ chrlila ze sebe. Nečekala na jeho reakci, otočila se na podpatku a vyběhla z věže. Jako vítr seběhla ze schodů a utíkala do bezpečí své koleje.

I need hate you but I feel love

Chapter seven

It was only forty-eight hours since Horatio’ s arrival to Las Vegas and several hours after their talk about her biggest problem, Gil Grissom and Sara Sidle. She has her strength back and she had been feeling so light. She has been without worries about her work. She had someone who were caring for her and would be here for her when it will be necessary. She thought that she´s prepare for everything but evidently not for the morning after shift.
She was in the locker room when Warrick came in and asked her if she would like to drop home. She agreed eagerly cause Horatio was the one who drove her here. They were on their way to Warrick’s car when she suddenly saw him how he was leaned against the side of her car. He was smiling at her widely. He had his sunglasses in one hand and in other hand he had a cup of big coffee. She could smell it though the parking lot by the headquarters. It was her favorite coffee from Coffee heaven. She didn’t need to think how he could find it which coffee she loves in that place. It was simple. Only two person knew it. One couldn’t tell him it cause it was Grissom and dislike him though he didn’t know him. He had showed her it during this night so much as was possible. But the another person found him cool and was started call him Uncle H. It could be only Linds. She was suddenly so weak in her knees. It was the feeling which you can’t put together with the similar feeling when you love somebody. It was feeling of care which she missed so much. It felt nice.
She turned to the man who walked beside her and said him.

“Rick, I think that I don't need to drive home anymore. I have my transport here. Thank you for your offer. I appreciate it truly. You’re great friend.”

“Hey girl, it was my pleasure that I could offer you my help. Take care about yourself. See you tonight,” he said her and he winked at her.

“Warrick,” she said him as if she was mad on him and playfully slapped him pn his arm. “Thank you for everything, she whispered in his ear when she gave him quick hug. After that she went to her car and Horatio.

She was near her new friend when they both could hear words which Warrick yelled at Horatio.
“Mr. Caine, please take care of her. She need it although she is thinking otherwise.”

“I am going to take care of her. It´s my plan for the nearest future, he answered him when he was giving Catherine her coffee.

They all were watched by Grissom who was standing in the break room and looking out of the windows. He felt a stab of jealousy in his heart. It was getting worse and worse from the moment when he heard how Catherine take out him the words. The words which was so long in his dreams and suddenly was fatal for him. How she said him that she always loved and still love him. He tried to forget it. It was only one solution in that so touch-and-go moments. He knew very well that he couldn’t do it cause he was in relationship with someone else now. He couldn´t help himself. He was trying to tell himself that it was only care for Catherine as a friend of twenty years but he knew he was lying to himself and everyone around him. He was unfaithful to his girlfriend in his mind.(mind) So often he caught himself how he wanted to call her Cath.
When he saw them in a parking lot how they talked animatedly to each other. He was felling to be out of his own team once again. He tried to not overheard them but he did it. The sentence which Horatio Caine said to Warrick that he is planning to take care of Catherine in near future. How could somebody else this said about ‘the love of his life’. Where did he took the right for doing it?
What did he bloody hell think with these words? How could somebody else be better for her than him?
He had watched the parking lot for long time even when they all were on their way to home. Home, one place he hadn´t for almost all life. He couldn´t go to home where was somebody who was waiting for him. Oh, he was lying again now. He had someone now. He had Sara. Someone who was living for good word from him. Someone who need to breathe same air as he was breathing. He made a fatal mistake when he had trapped himself in her life and so someday he became to be a lover of her. Although he was looking out he heard how somebody has been coming into room. He could hear someone´s tiptoe here. Only one person was here with him and it was ‘his girlfriend’. It was one of the day when he regretted his hearing surgery. He knew what will come next so he was trying to ignore it. He was trying to get sometime for him now. He decided he would play that he´s lost in his thoughts.

“Hey honey, here are you. I am looking for you around all lab,” Sara said him. “Why are you here so lonely?”

‘Cause I lost all my friends, cow,’ Grissom had been thinking for himself and he was continued to play his role.

“Hey Gil, what happened?” she told him when she came to him and she laid her hand oh his shoulder.

“What? Oh Sara, it´s you. You scared me. I was lost in my minds,” he apologized her.

“What about were you thinking, honey?” she asked sweetly. “It´s about our last case, isn´t it? Of course, it must be that. I know you well and I also know how you hate when the case hasn´t a result and you must set it aside.”

“Yeah, Sara, you know me so well. You´ve got true always when it came to me.”

“So, are you ready to go home? I am waiting here only for you,” he said her and passed her on his way from the room.


Everything had changed from the day when Warrick and Horatio met in the parking lot when he had arrived for Catherine in front of lab. It became a habit. Every morning and evening he was there. He had been waiting patiently for her and he was her support during the time when she was trying to found all strength which she needed in her fight for her love.

He has been always coming there with coffee and smile. He knew how it is important for Cath and how it would be take effect at Mr. Grissom. He noticed that almost every day he was starting to watch them in the moment when Catherine´s car had been near the parking lot. He didn´t know how he was doing it but he was always in the windows of the break room. He could be here sometimes later or earlier it depends if he has been hold up in the traffic or he had been going to drive earlier from the house. He supposed that he was waiting for him and for his actions whose he will make toward Cath.

Grissom was sitting in the diner where the team had their breakfast together if there was time for it. In spite of all problems which were between them, they managed to find time for it. It was their ritual how to end the shift and start the beginning of the night. He was glad he could be here today even if it was an appointment with his colleague detective Jim Brass. He knew that Jim needed to figure out something related to theirs former case which is going to be in the court today. Jim was one of the people who was going to testified.
He was a bit earlier than Jim so he was looking around the place which held so many happy memories for him. He could saw the booth where he was so often sitting with Cath and talking for hours. It was free but he couldn’t go and sit there with Jim. It was something saint for him. Even through he was here with ‘his current girlfriend’ he never led her in that booth. She wasn’t allowed to know it. He was so lost in the thoughts that he didn’t hear how the door of the diner had been opening and his friend Jim Brass had been coming to him. He was startled when suddenly someone patted him on the back. He turned around quickly with frown in his face.

“God Gil, I didn’t want you startled. You looked to be pretty distant from this place. Where were you?” asked Jim.

“Nowhere. Where would you like to sit down?” he tried to change the way of a conversation.

“I don’t know my old friend. Would you rather to sit down in one of free booths or bar?”

Gil hesitated for few moments but he was obvious clueless of the Jim and how he watched him.

“Bar,” was all he said.

They were talking for several minutes when suddenly the door was opened and very unexpected visitors came into the diner, Catherine and Horatio Caine. Grissom’ s eyes caught the glimpse of strawberry blond hair. He frozen and was speechless. Jim saw his reaction and decided to find reason for Grissom’s unaccustomed behavior. He has turned slightly by his head and found the reason. Reason who had name Catherine Willows. He could feel how Grissom has been going to be more and more uncomfortable. He saw the daggers in his eyes. He tried to follow his gaze and he suddenly saw why he was throwing so death glares around him. Catherine had been leading the boy from Miami to the booth when he often could watch him and Catherine together how they were laughing and talking. He turned his attention back to his friend and glance at him before he said the words whose tore his friend apart.

"What do you expect from her? You're with Sara. Did you expect her to just wait around for you in case it didn't work? It's not like you ever told her how you feel," Brass said.
“And she deserves happiness in her life, bro. You know it so don’t try to judge her. You lost it in the moment when you became an item with Sara.” He added.

Music

God's Will


God' s Will is another song by Martina McBride but this time I wasn't thinking about Cath and Grissom pairing but I must have to thought about Greg. Why about Greg? Because after I saw the Post Mortem episode which is following the earlier episode Fannysmackin. When I saw the episode Fannysmackin i thought: "Ok, it was only another one test how to show what is in Greg. Which personality he is.

No, I judged bad. They were worse in Post Mortem. From the moment I saw that episode I must think about that song. I am going to write song fic on it.

God's Will

I met God's Will on a Halloween night
He was dressed as a bag of leaves
It hid the braces on his legs at first

His smile was as bright as the August sun
When he looked at me
As he struggled down the driveway
It almost made me hurt
Will don't walk too good
Will don't talk too good
He won't do the things that the other kids do,
In our neighborhood

I've been searchin', wonderin', thinkin'
Lost and lookin' all my life
I've been wounded, jaded, loved and hated
I've wrestled wrong and right
He was a boy without a father
And his mother's miracle
I've been readin', writin', prayin', fightin'
I guess I would be still
Yeah, that was until
I knew God's Will

Will's mom had to work two jobs
We'd watch him when she had to work late
And we'd all laugh like I hadn't laughed
Since I don't know when

'Hey Jude' was his favorite song
At dinner he'd ask to pray
And then he'd pray for everybody in the world but him

I've been searchin', wonderin', thinkin'
Lost and lookin' all my life
I've been wounded, jaded, loved and hated
I've wrestled wrong and right
He was a boy without a father
And his mother's miracle
I've been readin', writin', prayin', fightin'
I guess I would be still
Yeah, that was until
I knew God's Will

Before they moved to California
His mother said, 'They didn't think he'd live'
And she said each day that I have him
Well it's just another gift
And I never got to tell her
That the boy showed me the truth
In crayon red, on notebook paper, he'd written
'Me and God love you'

I've been searchin', prayin', wounded, jaded
I guess I would be still
Yeah, that was until...
I met God's Will on a Halloween night
He was dressed as a bag of leaves

Valentine

Valentine is song by Martina McBride which I love. I like to find some secret meaning in the songs. I am able to find almost everytime. When I heard this song for the first time I must have thought about some pretty strong relationship. The relationship which was the one right for life.

When are you going though the text of the song you can't have missed. You are going to think and think about it. You will be trying to find most important part of the song and it' s the part why.

Why was the song written? What was the main reason for it? You would like to find the answers on your questions but everytime when you think that you've got it. You will find that it' s not a true. Suddenly it had gone out. It' s been lost for your mind and memories. You're trying to solve it again and again.

Guys, what do you think? Have I got a true or not?

Valentine by Martina McBride

If there were no words
No way to speak
I would still hear you
If there were no tears
No way to feel inside
I'd still feel for you

And even if the sun refused to shine
Even if romance ran out of rhyme
You would still have my heart until the end of time
You're all I need my love my Valentine

All of my life
I have been waiting for
All you give to me
You've opened my eyes
And shown me how to love unselfishly

I've dreamed of this a thousand times before
But in my dreams I couldn't love you more
I will give you my heart
Until the end of time
You're all I need, my love, my Valentine

And even if the sun refused to shine
Even if romance ran out of rhyme
You would still have my heart until the end of time
'Cause all I need is you, my Valentine
You're all I need, my love, my Valentine

Music

Hi guys,
I was thinkung about some songs whose are the best for Cath and Gil relationship. I was trying to figure out what' s the best. Where we might have found the meaning about them. Suddenly it hit me. I found that some of these songs I used for my videos about Cath and Gil.

I figured out that the best solution are Martina Mcbride and her songs Valentine, How far, God' s Will, Concrete angel and In my daughters eyes. I thought also about song 'Sway' by Pussycat Dolls and 'She's like a wind' by Patrick Swayze.

What do you think about this? Do you think that I found the right solution and solved it like a puzzle?

Light in the dark

Chapter two - Collision




Harry and Ron get up very soon next morning. They took clothes and hurried to the common room with one important thought. Breakfast. When they failt from stairs, they saw Hermione who slept in the airmchair near the hearth.

"Oh, my god, Harry, she was started be a mental. She didn´t go to bed alredy into the dorm. It´s suicede what she makes. We know only two place where Hermione is usually, in the library or in this armchair. All she does per day is studying, only studying," told Ron to Harry.

"OK, Ron. You have got a true but what would you like to do? You know Hermi very well and you know also that she is very stubborn," answered Harry.

After that he said: "She won´t hear ours arguments and she will do ecerything as she likes. Yopu know that only one important thing in the world for our Hermione are N.E.W.T.S."

They came to armchair during their conversation. Harry bent his head to her ear and he whispered:
"Hermi, get up. It´s time for good girls who´s go to take their classes."

"Mum, don´t wake me yet. It´s too much early," she responded in sleep. She cuddle more to armchair.

Ron lost hhis patient and he pushed aside Harry from Hermione.

"Get up, Granger!" yelled Ron to her ear.

Harry glared to him with death gaze but Ron has had successful.

"Ronald Weasley, what are you doing in girl´s dormitory? How is possible that I don´t hear alarm?", Hermione uttered with indignant sleepy voice.

But they had been laugh than some answer from her best friends. After a little time spoke Harry:
"Maybe it´s for one reason that you didn´t sleep in you dorm this night. You fell asleep in this armchair, Mione."

Hermione get up to the straight legs and she look at Harry who has amused expression of his face. After that her sight lowered to Ron who lays in the floor and he craks up. She ran from armchair and she rushed in girls dormitory.

Snape rose this morning with worse mood that he drifted into sleep. It wasn´t only for recent behavior of Dark Lord, his plans about attack to Hogwarts and Harry bloody Potter but there was one unpropitious situation. Situation which was so much distracting for him in situation who he was found now. Situation where was so many
foolishly coginations. Ideas which was in his mind during all day and all night. Ideas which can´t erase neither sleep nor the best potion in the world.
"What will I do?" he thought. "Maybe I must try the strongest Dreamless potion which I know." He, the most feared professor of Hogwarts, doesn´t allow to distraction himself. It almost happend because his atteion failed a little.
"Gosh! Let´s look at yourself, you old git. You can see how it´s big distraction. You are so stupid that you fell asleep in the clothes. It´s the first time in his all life. Blast it! Get over it!"muttered to himself. He rose from bed and he went to the bathroom.
Several minutes later he came from bathroom, took clear clothes and he go ahead to the Breakfast. He thought that it wiill be same way as every morning. He had hope for some lost points from dunderheads. He sneered. But he doesn´t know what will happen to him.


In same time when Snape burst out off the dungeons to the Great Hall, Hermione went from the stairs to the common room. She hurried to breakfast and she hoped that Harry and Ron won´t be there.
" I hoped that they´re at breakfast. If they doesn´t I will have to listen their jeers," she thought during the short distance from stairs to common room. She hasn´t itch to run into them. But hers blackest minds proved true. Harry with Ron sat in front of hearth and they waited for her. She quickly pass over the room. When she achieved the Fat Lady´s portret she could see with tail how they quickly get up and they run to her. She hurried from room. When she was in stairs she can hear their cheering.

"Wait! Mione, wait a moment for us! Sleepy beauty, we must escort you because we don´t want you to fell down from stairs. Hermi, so wait! Don´t be high-strung!"

But luckily for Hermione they were slack today and when she reached the bottom of the great stairs, they went somewhere halfway. She doen´s make attetion forward. She ran to someone near the bottom of stairs. At first she wanted to apologize but she cashiered this idea and she went to countercharge.

"Hell! What´s nitwit .....", she started yell but she didn´t finish sentence, because exclaimed over her:
"Miss Granger, hold your horses!You know very well that you can´t run past the castle´s corridors", said Snape with his ice-cold voice.

"Twenty points from Gryffindor for your inappropiately behavior and another ten points for inability observe the rules."

" But what can I expect from one of Potter´s sidekicks?"After while he whispered with venom in his voice. He gazed to her with sneer in his face. Suddenly he turned in the heel and he went to Great Hall with the billowing robe behind him.

Hermione stayed in the place when she ran into Snape with frustrated sight. She shook like a leaf with anger.

"What does he think os himself. That he is perfect! NO, HE ISN´T! I hate him. How much I hate this man!" she muttered to herself. However she knows that it´s so purelly true.
She sighed and she went to the Great Hall in the track of Snape.

Light in the dark

Chapter 1 - Minds



Hogwart´s castle was sank into the black night and past the corridors walked towards to the dungeons in his private chambers, the most feared professor of school, Severus Snape. He needed to go in his private lab as soon as possible because he needed Draught of peace and Pepperup potions. Severus Snape came from Deatheaters meeting where he was tortured by the Dark Lord.
"Damn it," he thought, " why I was the most favourite toy of the Dark Lord lately? Why I was so much tortured by Cruciatus? Does he something suspect?" Suddendly he stopped and thoughts over his minds, stay and reflected about his recent cogitations which and if the Dark Lord wasn´t recognized that they isn´t concentration only the person of the Dark Lord. "Damn it, Severus, what it racks in your brain," he uttered umwittingly loudly. He was scraped through of his voice´s echo. He shook up his head helplessy and he goes to the dungeons chambers ahead.



Although it was after midnight, professor Snape wasn´t only one persone on foot. Except professor Dumbledore who was up everytime when Snape was summoned to the Dark Lord, and wondered about future in wizards world. But this person isn´t so much important as one another. Our important person was in common room of one Hogward´s tower. The person was Gryffindor little know-it-all, hermione Granger. She sat in her favourite armchair before the hearth in the Gryffindor common room. She had a Advanced charms in the defenses against dark art and she tries read it but it was impossible. Although some stranger will be said that she is very busy but it wasn´t true. She was very disconcentration past few days and had any thoughts to her books. Suddendly she found that she is falling in love with someone.
"How is it possible that from all people in the world I fancy about HIM? How is it? Damn it, why it is totally ludicrous situation. I can´t have this feelings for HIM. It´s easy absurd," she murmured silently for herself. But she said aloud unexpectedly:
"Granger, stop be so mental and gather up all your abilities to your N.E.W.T.s.
You want to have the best marks as is possible." She inserts deeply herself in armchair and she tries read her textbook.


Snape was in his lab meantime to found his potions. He was walked from hjis private lab to the chambers where he sat in the armchair near the hearth. He was walked to one of his armchair near the hearth and sat down. He was draw his wand and murmed Incendo. He ordered glass of wine from house-elfs and gave the Draught potion into the glass. He drank it and also drank vial of PepperUp potion. Although he was tired, he was decided that he´ll sit into the fire for several moments. He needed lay out his distracted disjecta membra. He had started speculate aloud:
"Why am I so much lost in thoughts lately? Why can´t I stop wonder about HER? Damn it, what have you got in your brain? You, the Greasy git or batman from dungeons, are the most sarcastic, ironic, unsufferable, unpleasant Death Eater." He was lost in thoughts for several minutes after this monolog. Suddendly he spoke:
"You have only one resolution. You must stoppped this dangerous minds and you must act as usually."
He rose from his armchair and went to the bedrom where he disrobed his frock coat and took off shoes. The coat gave in the chair near the bed and he toppled to bed. He drifted in restless sleep.