Harry s Ronem vstali následujícího rána poměrně brzy, oblékli se a s jedinou myšlenkou, myšlenkou na snídani se vydali z ložnice do Velké síně. Když scházeli ze schodů do Nebelvírské společenské místnosti, tak si povšimli, že někdo spí v křesle u krbu. Ronem zaostřil a poznal podle hnědých neposedných vlasů, že v křesle spí Hermiona. „ Ježíši, Harry, ona je fakt blázen. Ona už snad ani nechodí spát do ložnice, tohle tempo nemůže přece vydržet. Buď sedí celý den jen v knihovně a nebo něco drtí tady v tom křesla. Musíme něco vymyslet, jinak se nám tady Hermiona brzo zhroutí,“ pronesl Ron k Harrymu. „ Ale co chceš dělat? Vždyť znáš Hermi, jak dovede být tvrdohlavá,“ odpověděl Harry. Vzápětí dodal: „ Nebude nás vůbec poslouchat a bude si dělat, co chce. Vždyť víš, že jediná věc, na kterou teď myslí, jsou OVCE a jak je , co nejlépe splnit.“
Během svého rozhovoru došli ke křeslu. Harry se sklonil nad Hermionou, lehce se dotkl jejího ramene a zašeptal jí do ucha : „ Hermi, vzbuď se , je čas vstávat.“ „ Ještě ne mami, ještě je moooc brzo, „ odvětila ve spánku a schoulila se ještě více do křesla. Ron to nevydržel, odstrčil Harryho od Hermiony, sklonil se nad jejím uchem a zařval : „ Grangerová, vstávat, budíček.“ Harry po něm šlehl, naštvaným pohledem, ale Ron slavil úspěch. „ Ronalde Weasley, co děláš v dívčích ložnicích a jak to že neřve alarm?“, ozvala se pobouřeně Hermiona rozespalým hlasem. Na její otázku jí odpověděl jen pobavený smích jejich kamarádů. Po chvilce se ozval Harry : „ Možná je to tím, že jsi dnes nešla spát a při učení jsi usnula tady v křesle.“ Hermiona se prudce narovnala, podívala se na Harryho a uviděla, jak mu pobavě cuká v obličeji, pohledem sklouzla na Rona, který se už smíchem svíjel na zemi. Potom vystřelila z křesla a hnala se místností ke schodům do dívčích ložnic, aby se rychle převlékla a vyrazila na snídani do Velké síně.
Snape se toho dne probudil s ještě horší náladou, než kdy jindy. Nebylo to jen díky tomu, že ho současné chování Temného pána znervózňovalo a jeho plány mu dělali starosti, ale byla tu i další záležitost. Ty pošetilé myšlenky, které nedokázal vymazat ani spánek ani sebelepší lektvar. Pomyslel si: „ Asi budu muset použít Bersen, jinak mi nic snad už jiného nepomůže.“ On byl profesor, nemohl přece dopustit, aby mu podobné myšlenky zatemňovaly mysl a odváděly jeho pozornost od důležitějších věcí, např. temného pána a jeho aktivit.. Už tak narušily jeho pečlivě trénovanou pozornost. „ Kruci, podívej se, jak vypadáš. Kam tě to až zahnalo, dokázal jsi usnout oblečený. To se ti nikdy předtím nestalo. Kurňa, už se vzpamatuj,“ zamumlal si pro sebe. Zvedl se z postele a vypravil se do koupelny.
O několik minut později, vylezl z koupelny, převlékl se a vyrazil na snídani do Velké síně. V koutku duše doufal, že se mu podaří cestou tam alespoň trochu zlepšit náladu. Že některému z těch tupců strhne alespoň pár bodů. To ještě netušil, co ho, lépe řečeno koho cestou do Velké síně potká.
Ve stejnou chvíli jako Snape vyrazil na snídani, se ze schodů v Nebelvírské věži valila jako velká voda Hermiona. Pospíchala na snídani a v duchu si říkala: „ Doufám, že už odkráčeli na snídani. Jestli ne, tak si ze mě budou dělat cestou dolů šašky.“ Neměla zrovna chuť je teď potkat, ale bohužel se její nejčernější myšlenky potvrdily. Harry s Ronem seděli v křeslech u krbu a čekali na ni. Pod schody se na chvilku nerozhodně zastavila, ale pak zavrtěla hlavou a rychle prošla místností. Už otevírala portrét Buclaté dámy, když tu koutkem oka zahlédla, jak Ron s Harrym startují z křesel a rychle vyšla na chodbu. Kluci to ale nevzdali a dál se jí snažili dohnat, a navíc jeden přes druhého pokřikovali :
„ Počkej na nás Spící Růženko, počkej. Musíme tě doprovodit, abys nám cestou třeba neusnula. No tak, Hermi, nedělej uraženou. Počkej!“
Ale naštěstí pro Hermionu, ve chvíli, kdy oba dorazili k Buclaté dámě, se už ona řítila ze schodů směrem k Velké síni. Vůbec nedávala pozor na cestu, jen si byla jistá, že za chvíli už tam bude, a tudíž si ani nemohla všimnout , že se někdo zastavil dole u paty schodiště. Vyvedlo ji z rovnováhy, že do někoho vrazila. Nejprve se chtěla omluvit, ale v najednou z ní vztekle vyletělo: „ Kterej blbec mi …“, ale než stačila doříct větu, ozvalo. „ Slečno Grangerová, kroťte své emoce a uvědomte si, že po chodbách se sakra neběhá,“ řekl nad ní se tyčící Snape tichým nenávistným hlasem. „ Srážím Nebelvíru 20 bodů za VAŠE nevhodné chování a 10 bodů za neschopnost dodržovat pravidla. Ale co jiného můžu čekat od Potterovy kamarádky, ne?“ Dodal a prohlédl si svým opovržlivým pohledem a ušklíbl se. Otočil se na podpatku a dlouhými kroky odešel směrem k Velké síni. Hermiona za ním jen bezmocně hleděla a třásla se vzteky. „ Panebože, co si ten hnusnej parchant o sobě jenom myslí. Jak já ho nesnáším, ne, NENÁVIDÍM HO!!“, pronesla nahlas. V duchu však věděla, že to není až tak pravda. Rychle se vzpamatovala, sebrala všechny síly, co měla, a rozhodně se vypravila v jeho stopách do Velké síně.
Žádné komentáře:
Okomentovat