Paprsek ve tmě

Trest




Hermiona, Harry a Ron se vraceli z knihovny do Nebelvírské věže. Poslední dobou trávili všichni tři v knihovně veškerý svůj volný čas, dokonce i kluci, kteří knihovnu nikdy neměli v příliš velké oblibě a raději se věnovali Fimfrpálu, se do ní hnali, kdykoli jen mohli. Připravovali se na závěrečné zkoušky, které Brumbál pro letošní rok přesunul z konce června na konec února. Brumbál jim zároveň oznámil, že jejich poslední semestr v Bradavicích stráví praktickým studiem a budou se věnovat jen studiu svých hlavních předmětů. Což pro všechny tři znamenalo lektvary a obranu proti černé magii, z čehož nebyli ani jeden nadšený, neboť se Brumbál rozhodl, že oba předměty bude vyučovat Snape. Nikdo ze sedmých ročníků netušil, co Brumbála přimělo k tomu, aby přesunul OVCE. Nicméně Hermiona měla teorii, která mluvila o tom, že to má zcela jistě souvislost s lordem Voldemortem, a jak se později dověděla, když si se svými kamarády jednoho večera o tom promluvili, potvrdil jí Harry její teorii. Měl ten samý pocit.

Kráčeli potichu. Každý ponořený do svých myšlenek, když tu je probral ruch, který se soustředil k místu, ke kterému kráčeli, ke schodišti. U paty schodiště stál zástup studentů a nemohl se dostat dál. Harry se naklonil dopředu a zeptal se jednoho studenta z Havraspáru:

„Co se děje? Proč nikdo nejde dál?“ „Protiva obsadil schodišti a hází po každým, kdo chce po něm jít vodní bomby,“ vysvětloval mu Colin Conboy.

„Harry, prosím tě, co se děje?“, ptala se Hermiona.

„Protiva obsadil schodiště a po všech hází vodní bomby. Takže pokud se budeme chtít dostat do věže, tak máme dvě řešení. A to buď tu budeme čekat, než to Protivu omrzí, což se mi opravdu nechce, anebo někdo zburcuje Brumbála a ten Protivu odtáhne,“ odpověděl Harry Hermioně. Za sebounajednou zaslech hlas, který pravil.

„Mluvil tu snad někdo o mě?“ Harry se otočil směrem, odkud přicházel hlas a uviděl profesora Brumbála, jak se k nim blíží. Pátravým pohledem si prohlížel shromáždění, tvářil se jako by tušil, co ho způsobilo, ale chtěl si být jistý. Dorazil k Harry a zeptal se ho.

„ Harry, prosím tě, co se to tu děje, „ než mu Harry stačil odpovědět, tak hlasitě řekl. „Studenti, proč nejste na cestě do svých kolejí?“

„To Protiva, obsadil schody a po každém, kdo se rozhodne projít začne házet vodní bomby,“ ozývaly se odevšad rozčilené hlasy studentů. Brumbál rozhodil ruka a umlčel je tím gestem.

„Dobrá, dobrá hned to vyřídíme. Protivo, prosím tě, pojď sem dolů ……,“ přesunul se Brumbál blíž ke schodům a začal komunikovat s Protivou. V tu chvíli se Hermiona podívala na hodinky a zhrozila.

„Sakra, do deseti minut musím být u Snapea v kabinetu nebo mi napaří trest na další týden,“ začala v duchu nadávat.

„Rone, prosím tě, mohl bys mi vzít věci do společenské místnosti?“ obrátila se Hermiona na Rona s prosbou hlase. Rychle dodala.

„Do deseti minut musím být u Snapea, jinak…..“ Nedořekla a hlasitě si povzdechla. Ron na ní jen kývl na znamení, že rozumí, a vzal si od ní bezeslova její tašku s věcmi.



Vyběhla z Hlavní síně směrem do sklepení ke kabinetu Snapea. Celou dobu běžela, jak nejrychleji dovedla. Naštěstí se ve chvíli, kdy na velkých hodinách odbývala sedmá, zastavila před Snapeovým kabinetem . Zaklepala na dveře a počkala. Z místnosti se ozvalo podrážděným hlasem majitele kabinetu.

„Dále!“ Vzala za kliku dveří a vstoupila do kabinetu.

„Dobrý večer, pane profesore,“ pozdravila Hermiona nesměle. Od stolu se studeně ozvalo v odpověď.

„Nevím, co vidíte na tomto večeru dobrého, slečno Grangerová. Mám totiž zcela jiné představy, jak by se dal strávit večer.“ Jízlivý hlásek v něm zaskřehotal. „Jasně Severusi, já ti plně věřím, že znáš lepší věci. Ožírat se večer, co večer kvůli NÍ. Kvůli té roztomilé osůbce, které jsi napařil na týden trest. No nevím,nevím pro koho je to trest a pro koho z vás dvou ne.“


Aniž by se obtěžoval na ní podívat, pokynul Hermioně směrem ke stolu, kde pro ní byla již připravená práce. Na stole ležela hromada mrtvých krys. Snape zvedl hlavu až ve chvíli, kdy slyšel, že Hermiona došla ke stolu. S úšklebkem se na ní podíval a začal jí udělovat pokyny, jak bude postupovat.

„Nejprve všem krysám usekáte ocásky a dáte je na stranu, následně je otevřete a vykucháte jim vnitřnosti. Zbytek doděláte později. Tohle vám pro dnešek bude muset stačit.“

Hermiona se bez řečí dala do práce, ale v duchu soptila a vztekle mu nadávala: „Ty jeden husnej bastarde, chcípáku, srabe, parchante, arogantní hňupe. Myslela jsem si, že mi to budeš chtít pořádně osladit, ale že zajdeš až takhle daleko? To jsem tě opravdu podcenila. Jako bys nějak tušil, ne věděl, že krysy bytostně nesnáším .“
Zvedla na chvíli hlavu od práce a vrhla vražedný pohled na Snapea, který byl ale skloněný nad haldou prací, které měl opravit.


Snape vypadal, že je tak pomořen do práce a že nevnímá okolí, ale bylo to jen klamné zdání. Přestože byl skloněn nad pracemi studentů a některé prameny černých vlasů mu spadly do obličeje, mohl dobře pozorovat Hermionu koutkem oka. Až moc dobře si všiml, jaký pohledem po něm šlehla.

„Grangerová, Grangerová, ve vás se skrývají netušené vlohy,“ zamumlal neslyšně jízlivým hlasem. Vzápětí dodal tak potichu, že to, co říkal, mohl zaslechnout jen on.

„Dobře ti tak holčičko, nemáš si se mnou zahrávat.“ Ještě chvíli na ni zaujatě koukal. Sledoval její ruce. Viděl, jak koncentrovaně a přesně pracuje. Poté od ní odvrátil svůj pohled a vrátil se ke své práci, která ho během několika okamžiků pohltila.

„Pane profesore. Pane profesore!“ Trhl sebou, jak ho z jeho soustředění o několik hodin později vyrušil Hermionin hlas.

„Copak Grangerová, neříkejte, že jste již hotová,“ pronesl tiše Snape, aniž by se obtěžoval na ni podívat.

„Ano, mám,“ odpověděla mu pevným hlasem Hermiona a upřela na něho svůj pohled.

„Co s tím mám teď dělat?“ zeptala se vzápětí.

Snape cítil její pohled a malinko se otřásl. „kruci, ta má teda nervy,“ zkonstatoval v duchu. Zvedla hlavu, podíval se jí zpříma do očí a pak si ji studeným pohledem celou přeměřil. Vstal od stolu a několika kroky přešel k místu, kde pracovala. Prohlédl její práci, užil kouzel Fixatum a Archivatum pro další ošetření práce. Po celou dobu svého počínání ji ignoroval. Vzápětí se k ní otočil, opět na ni pohlédl svým studeným nic neříkajícím pohledem a pravil.

„V pořádku slečno Grangerová, můžete pro dnešek jít. Zítra bude pokračovat v tam, kde jste
dnes skončila. Očekávám vás zítra opět přesně v sedm hodin.“

Odvrátil se od ní a vrátil se ke stolu, u kterého zůstal stát obrácený zády k ní.

Hermiona se rychle zvedla ze svého pracovního místa a spěchala rychle ke dveřím. Než vzala za kliku, zamumlala do ticha. „Nashledanou.“ Vyšla z kabinetu. Ocitla se v studené chodbě sklepení, otřásla se zimou a radši rychle pospíchala zpět do Nebelvírské věže.