Paprsek ve tmě

Nový semestr





Ten zdánlivě poklidný a rutinní průběh ledna narušila jedna nepatrná věc, která unikla všem studentům okolo kromě jediného, Hermiony. Byla to právě ona, která si všimla Severusových změn ve tváři. Přestože od Vánoc ho neměla možnost navštěvovat v jeho soukromých komnatách a mohla ho vídat jen při jídle a během hodin, kdy na sobě cítila jeho pohled a slyšela ten zdánlivě ledový hlas, kterým ji vždy hodnotil její lektvar v průběhu přípravy, všimla si toho. Pozorovala, jak je jeho tvář den ze dne unavenější, a viděla i ty ustarané vrásky. Sem tam zaznamenala, že se jeho oči tak trochu divně lesknout. Jelikož si byla schopná dát rychle dvě a dvě dohromady, došlo jí, že večer před tím byl na schůzce Smrtijedů. Zároveň s tím ji bylo jasné, že Temný pán zkoušel své věrné a podroboval je čím dál častěji kletbě Cruciatus. V tu chvíli by vždy nejraději vstala od stolu, přešla k němu a pevněho objala. Chtěla vzít jeho tvář do rukou a celou, celičkou jí zasypat polibky. „Jak moc ráda bych mu chtěla pomoct, aby alespoň na chvilku zapomněl na to, co ho tolik trápí. Jak moc bych chtěla vidět v jeho očích něco jiného než chlad. Přála bych si, abych tam mohla vidět na chvilinku, maličkou chviličku tu samou spokojenost a veselost, co viděla během té nádherné noci o Vánocích,“ probíhalo jí myslí a nepřítomně se hrabala ve večeři.

„Ach jo,“ vzdychla nahlas.

„Hermi, co se děje?“ ozvalo se vedle ní.

„Ale nic, Harry, nic? Proč pak?“

„Protože jsi tu před chvílí nahlas vzdychla a taky jsi poslední dobou nějaká divná. Ne, divná, jsi smutná,“ řekl jí Harry.

„Hermi, Harry má pravdu,“ podpořil Harryho Ron. „Od konce Vánoc jsi trochu posmutnělá.“

„Co se stebou děje?“

„Kluci, nebojte se o mě. Nic se neděje, jen mi trochu lezoou na mozek zkoušky,“ lhala jim. Mrzelo ji, že jim nemůže říct, co ji žere, ale nemohla to říci nikomu.

„Hele koukněte,“ odvracela od sebe pozornost, „ Brumbál zase nepřišel na večeři.“

„To máš pravdu za poslední dobu, chyběl hodněkrát,“ řekl zamyšleně Harry.

„Jo a McGonagallová převzala některé jeho povinnosti,“ dodal Ron.

„Možná to má něco společného se Snapem. Pokud jste si všimli chybí teď stejně často jako Brumbál,“ pronesla opatrně Hermiona.

„To máš pravdu. Zdá se, že se děje něco nového kolem Voldemorta,“ odpověděl Harry.



Asi tak týden po rozhovoru, v období koncem ledna, který se odehrál u večeře, přinesl Snape nové informace na schůzku s Brumbálem. Ale mi zastavíme čas, a necháme ho plynout pomalu, tak jak má. Ať ukáže, co nám přichystal a jaké novinky nám přinesl.
Toho večera se naše trojka rozhodla, že si dají večer oddech a to přesto, že OVCE byly čím dál blíže. Měli začít předposlední týden v únoru a měli trvat čtrnáct dní. Harry, Ron a Hermi se cestou z vyučování dohodli, že v knihovně dnes stráví čas jen do večeře a pak se vypraví do Nebelvírské věže. Už se těšili, jak si aspoň jeden večer odpočinout, a práce jim šla rychle od ruky. Po věčeři se doslova přiřítili do nebelvírské společenské místnosti. Věci položili na nejbližší stůl a zhroutili se do křesel u krbu.

„Ještě štěstí, že tu dneska není Snape. Jinak bychom chytili trest, kdyby nás chytil cestou zpátky do věže,“ řekl Harry.

„To máš pravdu,“ řekla Hermiona, ale zároveň si pomyslela, že jí by to ani trochu nevadilo.
Jen seděli a dlouhou dobu ani jeden z nich nepromluvil, když tu najednou Ron spustil svoje hořekování.

„Lidi, já už to nevydržím. Vždyť se z toho jeden zcvokne. Já už ne-mů-žu.“

„Rone, prosím tě, jsme na tom všichni stejně,“ snažil se ho uklidnit Harry.

„Všichni ne. Všichni ne. Podívej se na hermionu. Ta je v pohodě. No jo, naše slečna já-vám-to-říkala,“ čílil se Ron.

„Ronalde Weasley, co tím chceš říct? Co je špatného na tom, že jsem se učila?“ vyjela na něho vztekle Hermiona.

„Hermi, prosím tě, uklidni se. Vždyť dobře víš jaká je Ron horká hlava,“ snažil se Harry uklidnit situaci, která se mu ani trochu nelíbila.

„Rone, a ty buď tak…,“ chtěl Harry také Rona uklidnit, ale byl přerušen tím nejsladším hlase, který znal.

„Ahoj všichni,“ zazněl místností Ginnin veselý hlásek. „Konečně jste si uvědomili, že si taky musíte dát oddech od toho všeho učení.“

„Bratříčku, Roníčku, proč se tváříš jako bubák?“ zeptala se, když k nim dorazila a všimla si Ronova nabručeného výrazu. Ron jí věnoval svůj naštvaný pohled.

„Ale nic moc, jen mi už z toho hrabe,“ odvětil jí.

„Zkus to brát s humorem a představ si, jak např. Snapea naštveš u zkoušky tím, že ti nebude moci dát svou oblíbenou známku,“ řekla mu.

„Jakou prosím tě?“

„MEGATROLL,“ chichotala se Ron jí chtěl věnot zcela rozhorčený pohled, ale nemohl. Jeho tvář se začala stahovat do úsměvu, až nakonec propukl v hurónský smích.

Hermiona věnovala Harrymu pohled, ktrerým říkala ještě, že to takhle dopadlo. Harry jí na souhlas jen pokýval hlavou a odvrátil od ní pozornost. Svůj pohled stočil k Ginny, k mladší sestřičce svého kamaráda, ke které cítil víc než jen kamarádství, jak si nedávno uvědomil. Hermiona ho pobaveně sledovala. Bavila se tím, jakým pohledem častoval Ginny. Byl to pohled nešťastného štěněte.
Zbytek večera už proběhl v klidu.Sváry, které byly na začátku večera, vystřídal smích. Všichni se tak zabrali do hovoru, že šli spát až po půlnoci.



V tu dobu, kdy se poslední jedinci z nebelvírské společenské místnosti odebrali spát, jen v jiné části se Bradavického hradu, se před chrličem chránící vstup do Brumbálovi pracovny zastavila vysoká osoba v černém hábitu a se zachmuřenou tváří více, než kdy jindy.

„Citrónový perníček,“ zavrčel Snape. Vynořili se před ním schody vedoucí do Brumbálovy pracovny a on po nich rychle vystoupal k pracovně. Ještě než stačil zaklepat, již slyšel, jak ho Brumbálův hlas zve dovnitř.

„Jen pojď dál Severusi.“

Snape vešel do Brumbálovy pracovny a sedl si do křesla, které mu nabídl ředitel.
„Dobrý večer, pane řediteli.“

Brumbál neodpověděl a ihned zavedl řeč. Stačil mu totiž jediný pohled do tváře jeho profesora lektvarů, aby věděl, že se dděje něco vážného. On jediný byl schopen vždy poznat, co se ve Snapeovi odehrává.

„Podle tvého výrazu usuzuji, že jsi právě přišel za schůzky s Tomem Riddlem,“ prohlížel si ho zpoza svýžch brýlí Brumbál a neušlo mu ani nepatrné trhnutí ramena Snapea při zvuku pravého jeména Temného pána.

“Neměl jsi nejdříve zajít k sobě nebo na ošetřovnu za Poppy, a teprve potom se vypravit ke mně?“ tázal se dál.

„Ne pane řediteli, to je v pořádku. Dnes to nebylo kupodivu tak strašné, protože Temný pán začal odkrývat své plány. Bohužel jsou takové, jak jste předpokládal,“ odmlčel se na chvilku. Brumbál ho nechal, věděl, že teď na něho nesmí tlačit a musí ho nechat, aby mu vše řekl sám.

„Temný pán plánuje únos pana Pottera a bohužel nejen jeho, ale i jeho přátel. Podle všeho je chce využít jako zbraň proti němu a jako způsob vydírání.“

Brumbál nadále nepromluvil ani slovo a se zamyšleným výrazem chvíli pozoroval Snapea.

„Mám takový pocit,“ začal svou řeč, „že nejlepší by bylo onformovat někoho z těch tří. Bylo by nejlepší, kdybys si to vzal na starosti sám, Severusi.“

„Pane řediteli, nezapomeňte, že pokud bych to chtěl říct panu Potterovi, tak by mi nevěřil a myslel by si, že ho jen chci oklamat,“ odpověděl mu vážně Snape.

„Severusi, kdo tu mluvil o Harrym. Myslím, že sám dobře víš o někom, komu by jsi tuto informaci mohl svěřit, aby ji prozradil ostatním. Ona osoba ti bude věřit,“ pronesl Brumbál a pozoroval svého profesora se šibalským výrazem v očích.

„Pane řediteli, netuším, o čem to tu mluvíte,“ pravil tiše Snape.

„Ale Severusi, prosím tě, moc dobře víš, o kom to mluvím. O slečně Grangerové.“ lehce se pousmál nad výrazem Snapea a pokračoval dál, „Samozřejmě, že to vím. Po pravdě nejprve jsem jen tušil, ale tvoje chování o Vánocích mi to vše jen potvrdilo,“ odmlčel se.

„Pane řediteli, nevím, jak….,“začal Snape s omluvou, ale Brumbál ho přerušil a řekl:

„Moc dobře jsem si vědom, že takováto situace v Bradvicích nikdy předtím nenastala. Ale také vím, čím sis v životě prošel a jsem rád, že i tebe potkal kousek štěstí. Jen tě musím požádat o diskrétnost, aby se to nedostalo mezi studenty do skončení tohoto školního roku, pak si již můžeš dělat, co chceš.“

Snape jen pokýval na znamení souhlasu. Vstal a odcházel z Brumbálovy pracovny, protože tím to ředitel uzavřel jejich rozhovor.
Šel, jak nejryhleji uměl do sklepení a cestou si ještě jednou přehrával v hlavě rozhovor s Brumbálem. Uvědomil si, že z něho spadla obrovská zátěž, ktreou si předtím ani neuvědomoval. Byl rád, že nemusí Brumbála klamat, ale jedno nečekal. Nečekal jeho požehnání v tom, aby v tom vztahu, nebo co to vlastně bylo, pokračoval. V těch to myšlenkách dorazil před dveře kabinetu a vešel dovnitř.



Následujícího rána během cesty na snídani se Snape zaobíral myšlenkou na to, jak to zařídit, aby si mohl o stavu věcí, co nejdříve promluvit s Hermionou. „Možná by bylo nejjednoduší si najít nějakou záminku, abych jí mohl dát trest,“ přemýšlel. A hlavou mu proběhly vzpomínky na poslední „trest“ Hermiony. „HM, to není špatný nápad, ale neí to možné. Potterovi by to mohlo být nápadné. Holt budu muset ji pozvat k sobě v zájmu prefektských povinností ohledně prvního ročníku,“ rozhodl se a už s trochu klidnější myslí šel dál.
Před dveřmi do Velké síně si všiml, že se k němu blíží Hermiona a ten zatracený Potter s tím bláznivým Weasleym. Rozhodl se jednat.

„Slečno Grangerová, na slovíčko,“ prořízl jeho ostrý hlas ticho panující ve Vstupní síni. Všiml si, jak Hermiona sebou trhla, když slyšela jeho hlas. Bylo mu ji líto. „OD kdy Severusi Snape víš, co je to lítost, zhrozil se v duchu.

„Ano, pane profesore? Přál jste si se mnou mluvit?“ probral ho Hemionin tichý hlas, když k němu přistoupila. Díval se na ni a koutkem oka viděl, jak se zastavili Harry s Ronem a ostražitě ho sledují. Obrátil svou pozornost ve vteřině zpět k Hermioně.

„Potřebuji s vámi mluvit kvůli vaším prefektským povinnostem, slečno Grangerová. Zastavte se za mnou dnes večer v osm hodin v kabinetě,“ sdělil jí ledově a aniž by jí věnoval jediný pohled, šel do velké síně.

Hermiona ho sledovala a v duchu si říkala, jak jen je to zvláštní člověk, Co jen způsobovalo, že se jeho nálada tak rychle měnila. V jednu chvíli dovedl být neuvěřitelně příjemným společníkem, ale najednou se promění ve studený psí čumák. Z jejího zamyšlení ji vytrh Harryho hlas:
„Co ti prosím tě, ten bastard chtěl?“ Měla ho sto chutí okřiknout ať o severusovi takhle nemluví, ale věděla, že to nejde, že by se tak vše prozradilo.

„Jen mě požádal, abych za ním večer přišla, že potřebuje vyřešit něco ohledně Nebelvírských studentů,“ odpověděla a aniž by čekala na cokoliv, vyrazila va Snapeových stopách do Velké síně.




Byla ráda, že tenhle dlouhý den už konečně pomalu končí. Od rána musela přemýšlet, co se děje, že si ji Severus zavolal. Tušila, že to musí být něco vážného, jinak by nepodstupoval takové rizko. Kluci se už k jejímu rannímu setkání se Snapem nevraceli a celou snídadi prokecali o famfrpálu,což hermioně umožnilo úpozorovat Snapea. Moc dobře věděla, že když odvrátila na chvíli svůj pohled, pozoroval ji pak on. Sem se jejich pohledy potkaly a ona měla pocit jako by se jí v tu chvíli dotýkal. Během vxučování byla trochu nekoncentrovaná a jako napotvoru měli dneska až do čtyř odpoledne. Bylo to také dnes poprvé, co děkovala za Binnsovy nudné hodiny a možnost věnovat se sama sobě. Probrala se ze zamyšlení. S úlekem se podívala na hodinky, ale když zjistila, že má ještě čas, pak v poklidu sklidila věci. Nastrkala je do tašky a vydala se do sklepení do Severusova kabinetu.
Došla tam o chvíli dříve, než tam měla být. Chvilku přemýšlela jestli mmá zaklepat nebo má počkat. Rozhodla se zaklepat a ozvalo se obvyklé otrávené díle. Nemohla potlačit na tváři úsměv, který se jí tam rozhostil. Jak jen jí chybělo tohle slovíčko. Otevřela dveře a vstoupila, protože něvěděla, jestli tam není také někdo jiný, pozdravila formálně.

„Dobrý večer, pane profesore,“ s pozdravem vstoupila do prázdného kabinetu.

„Dobrý večer, Hermiono,“ odpověděl ji a tváří se mu mihl záblesk úsměvu. Hermioně při pohledu na to, co se odehrávalo v jeho tváři, radostí poskočilo srdce.

„Půjdeme vedle. Někdy i stěny tady mají uši,“ řekl tichounce sametovým hlasem. Hermiona po něm hodila nechápavým výrazem ve tváři. Zavrtěl hlavou na znamení, aby se na nic neptala a následovala ho. Šla za ním. Vešel první a ani jednou se po ni neohlídl. Jakmile zavřela za sebou dveře, šla za Severusem ke krbu, kde stál zády k ní opřený o krbovou římsu a něco zaujatě sledoval. Došla k němu, položila mu ruku na rameno a zeptala se ho:
„Stalo se něco? Vím, že tě něco už delší dobu trápí. Prosím tě, řekni mi, o co jde?“

Severus se k ní obrátil a byl v tu chvíli od ní na vzdálenost jen několika centimetrů. Prohlížel si její zasmušilou tvář a pak jí odpověděl:
„Víš, Mio, musím s tebou mluvit o něčem důležitém.“

„Co…co se stalo? Někdo se o tom, co je mezi námi dozvěděl?“ ptala se třesoucím hlasem Hermiona. Severus k ní popošel a zrušil tak mezeru mezi nimi, lehce ji objal kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.

„Ne, kvůli tomu jsem s tebo nechtěl mluvit,“ snažil se ji uklidnit, „i když je pravda, že o nás někdo ví.“

„Kdo?“ zeptala se s vyplašeným výrazem ve tváři.

„Brumbál. On je jediný, kdo to ví.“

„Jak se to dozvěděl?“ ptala se dál.

„Přiznal mi, že to nejdříve jen tušil, ale že si to potvrdil až o Vánocích,“ vysvětloval Snape. Hermiona se chtěla ještě na něco zeptat, ale nedovolil jí to. Pokračoval dál.

„Ale to, o čem s tebou potřebuji mluvit se, se týká Temného pána,“ řekl.

„Temného pána?“ zaznělo jako ozvěna.

„Ale jak se to týká mě?“ ptala se.

„Temný pán má plány, které se týkají Pottera, ale také mladého Weasleyho a jeho sestru a tebe, Mio. Musíš jim říct, že teď musí dávat pozor, protože Temný pán plánuje váš únos.“

„Ale proč chce unést Rona a mě?“ ptala se s vytřeštěnýma očima.

„Vy jste jeho zbraň proti Potterovi. Jen tak by ho mohl dokázat zlomit, aby se přidal na jeho stranu. Temný pán až moc dobře ví, že jste pro Pottera důležití a že vás má rád. Právě toho chce využít. Chce využít jeho schopnosti mít rád,“ vysvětlival tichým hlasem Snape.

Hermiona mlčela. Snape pozoroval, jak během jeho řeči bledne, a pocítil touhu ji chránit před tím vším. Sevřel ji pevněji ve svém náručí a začal ji hladit po vlasech. Cítil, jak se Hermioniny ruce obtočili kolem jeho pasu. Vnímal, jak z ní pomalu vyprchává neklid a jak se pozvolna uklidňuje. Jen tak tam stáli. Nevěděl jestli minutu, deset minut nebo jak dlouho to vlastně bylo. Jakmile věděl, že se uklidnila, trochu ji od sebe odtáhl. Jednou rukou ji nadále držel v pase a druhou zvedl jeí hlavu tak, aby se mu dívala do očí.

„Musíš na sebe dávat pozor, Mio. Slib mi prosím tě, že se nenecháš zlákat Potterem k nějakému pochybnému dobrodružství. Prosím, slib mi to,“ řekl jí tichým hlasem. Chvíli se navzájem pozorovali.

„Slibuji ti, že na sebe dám pozor, ale nevím, zda dovedu splnit tu druhou část tvé prosby,“
odpověděla mu. Během své řeči ho rukou pohladila po tváři.

Úplně se na ní zapomněl zlobit, protože její dotek ho zbavoval jasných myšlenek. Povzdechl si a raději nic neřekl. Jen ji políbil. Hermiona se cítila s ním v bezpečí. Nejraději by s ním zůstala ve sklepení, ale věděla že to nejde. Musí se vrátit zpět do Nebelvírské věže.




Vstoupila do nebelvírské společenské místnosti. Popodešla kousek od vchodu a zastavila se. Pohledem hledala své kamarády, Rona, Harryho a Ginny. Nejprve našla Harryho s Ronem, kteří seděli v křeslech před krbem a něco čtou. Ginny našla ve společnosti její kamarádky Alison. Šla za ní, poklepala jí na rameno a řekla:
„Ginny, moc se omlouvám, že tě vyrušuji, alle potřebovala bych s tebou ihned mluvit.“

„Jistě,“ přitakala. „Alison, prosím tě omluv mě na chvíli,“ otočila se na svou kamarádku. Vstala rychle z pohovky, kde ji Hermiona objevila, a šla rychle za ní, protože ta už byla na cestě za klukama.

„Ahoj,“ pozdravila je, a než stačila něco dalšího říct, Harry jí skočil do řeči.

„Hermi, proč si tě zavolal ten slizou Snape? Co ti chtěl?“ pronesl hlasem plným nenávisti.

„Právě o tom s VÁMI chci mluvit,“ zareagovala rychle, aby zabránila Harrymu v dalším napadání Snapea. Pohledem zkontrolovala zda je nikdo nesleduje a ujistila se, že už pje přítomná i Ginny.

„Počkej, jak to myslíš? Co ti prosím tě ten bastard řekl?“ reagoval vyjeveně Ron. Hermiona se na něho podívala pohledem ´přestaň-mě neustále vyrušovat-nebo-uvidíš´, který ho donutil zmlknout. Ještě jednou se pozorně rozhlédla a nadechla se k řeči.

„Snape si mě nezavolal kvůli prefektským povinnostem, ale kvůli novinkám ohledně ty-víš-koho,“ chtěla pokračovat, ale přerušil ji Ron.¨

„Proč si zavolal zrovna tebe?“ vyrazil ze sebe.

„Ronalde Weasley, mlč nebo se takhle nic nedozvíte,“ pronesla naštvaně.

„Snape si mě zavolal proto, aby mi na příkaz Brumbála, který musel zase odjet, řekl o plánech toho-kterého-netřeba-jmenovat. Chystá se podle všeho nás unést a Brumbál chce, abychom na sebe dávali pozor a co nejméně opouštěli Bradavické pozemky. Tak bude riziko minimální, ale znamená to, že nebudeme moci navštěvovat Prasinky,“ dořekla. Když se kolem sebe podívala, viděla vyděšené obličeje svých přátel.

„JÁ osobně Snapeovi nevěřím. Proč nepřišel za mnou a neřekl to mě?“ vyjel na Hermionu Harry.

„Asi nejspíše proto, že věděl, jak budeš reagovat, a že by jsi ho obvinil ze lhaní. A teď mě omluvte. Jdu si lehnout,“ řekla. Než stačil kdokoliv z nich zareagovat odešla a rychle vystoupala po schodech do své ložnice.


Čas utíkal rychle. Od té doby, co se dozvěděli o nebezpečí, které jim hrozí, nebyli ani na jedné návštěvě Prasinek. Nebylo to vlastně ani možné, neboť již v brzké době je čekali OVCE. Poslední dobou nikdo z nich pomalu ani nespal ani nejedl. Jen se učili a učili.
Čas utíkal rychle a již tu byl období po polovině února. V pondělí ráno toho dne, kdy měli začít zkoušky, se vydali všichni sedmáci do Velké síně se staženými žaludky. Nemohli nic pozřít. Byli všichni vystrašeni, přestože věděli, že tento týden budou skládat testy z předmětů, ze kterých dělají OVCE, a teprve potom bude praktická část. To ráno prostě jen nevěděli, co je nakonec čeká a co jim těch čtrnáct dní připraví. Toho rána dostali všichni rozpis, kdy se jejich zkoušky konají. Následně je nastoupili a aniž by si to uvědomili, tak těch čtrnáct dní uplynulo přímo závratnou rychlostí. Ani jeden z nich si později nemohl vzpomenout, jak to bylo možné, že to uběhlo tak rychle. Jen byli rádi, že je mají za sebou. Teď se těšili na poslední semestr, který sliboval, že určitě nebude nudný a nezáživný. Čekalo je období, kdy se budou jen a jen věnovat praxi. Na toto období se všichni těšili, hlavně Hermiona.